Matyáš Fialka/ Ekumenická poutní cesta// JFK #7

02/02/12 | Architektura, Nominovaní

Hlavní východisko mých úvah se nachází v eseji Umberta Eca Meze interpretace. Ecovo tvrzení, že lidský jazyk je součtem člověka samotného, tedy že jazyk či znak, který člověk používá je člověkem samotným, aplikuji na výrazové a prožitkové možnosti architektury. Tvořím architekturu pojatou jako Interpretant. Cíleně minimalizuji svobodu a paradoxně svobodu vytvářím. V práci využívám jako inspirační zdroj direktivní rytmizování náboženských systémů. Řešení stírá rozdílnost mezi hmotou a dějem v ní samotné. Je založeno na prožitku, který je podstatou, ale hlavní váhu přikládám době před a po. Myšlenkové hmotě. Otázkou je na kolik se člověk vztahuje k architektuře v myšlenkách a jak bychom se těmito prostory měli jako architekti zabývat. Tento projekt může mít ambici být sondou.