#28

Vítěz architektura

VÍTĚZ ARCHITEKTURA // PÁJA ZAHRADNÍKOVÁ: PROMATORIUM ZVÍŘAT

---

Nic není věčné… Každý život nevyhnutelně dospěje ke svému konci. Na začátku je mnoho radosti, ale konec vždy provází zármutek a prázdnota. Truchlení vyžaduje čas a prostor a cesta ke smíření bývá dlouhá.

Život zvířete je ve srovnání s tím lidským pouhým okamžikem. Ale i po tak krátkou dobu je nám náš čtyřnohý přítel věrným společníkem a zaslouží důstojné sbohem. Jaké by ale mělo být…?

Usilovala jsem o vytvoření místa, které navozuje atmosféru tiché meditace o návratu zvířete k přírodě a splynutí s ní. Příroda vzniká a zaniká, obrozuje se a umírá každý den. Smrt je přirozenou součástí života, stejně jako by měl být tento dům přirozenou součástí krajiny. Snažila jsem se vytvořit prostředí, které bude příjemné, lidské, klidné, intimní, upřímné a bez přítomnosti patosu, uklidní emoce a napomůže smíření.


více o projektu zde: https://drive.google.com/file/d/1rvwDwVhKodkONPvWfquk9dk-FyLvwHn0/view?usp=sharing

#pájazahradníková #vítězarchitektura #jfk28

---

#28

Vítěz umění

VÍTĚZ UMĚNÍ // KÁJA SEDLÁČKOVÁ: NĚCO Z KRAJINY

---

 

Tématem bakalářské práce je krajina Šumavy a vypořádávání se s její minulostí i současností (a vůbec její psyché) prostřednictvím souboru drobných intervencí roztroušených napříč celým jejím územím. Jednotlivé intervence zapojují spektrum forem a přístupů od efemérní performance až po hmotné objekty, které se mohou časem rozpadnout či na místě setrvávat na předem neurčenou dobu, potenciálně i dlouho poté, co je práce ukončena. Cílem práce ovšem není zanést krajinu objekty, cílem je navázat spojení, na libovolně dlouhou nebo krátkou dobu, za přítomnosti menšího či většího počtu lidí. Dotknout se Šumavy.

Závěrečná instalace se jmenuje „něco z krajiny“ a má podobu malé krabičky. Slovní spojení „něco z krajiny“ může mít dva významy. Když něco z něčeho máme, může to být buď hmotný, materiální užitek anebo jsme si to dané něco užili a přináší nám to nějaký nehmotný, pocitový, pravděpodobně pozitivní zážitek. V dnešní době zejména u krajiny převažuje ten první význam, dochází k její komodifikaci, převodu na kubické metry dřeva, čtvereční metry území k zástavbě nebo metry převýšení, které turista překoná, aby se mohl jednou rozhlédnout z vrcholu kopce.

V krabičce bylo snad to druhé něco z krajiny, to nezměřitelné. Náznaky, záznamy a pozůstatky akcí, jimiž s krajinou komunikuji a vkládám do její prostorové zkušenosti úplně obyčejné, ale v jejím kontextu abnormální činnosti, kterými se snažím poodhalit mnohočetnou podstatu míst, kterým by snad někteří titul „místa“ ani nepřisoudili. Obsah krabičky mohli lidé procházet svobodně a nakládat s ním dle vlastního předsvědčení.

Proč krabička? Nejsilnějším podnětem mého vnímání krajiny bylo měřítko. Cokoliv, co je člověk schopen vytvořit a nazvat velikým, je ve srovnání s krajinou až parodicky mrňavé. Mé zásahy byly tedy krajně drobnějšího rázu a stejně tak má krabička. Pětimetrová instalace na téma Šumava by byla urážkou, drobná krabička o rozměrech 160x180mm je snad jejím uctěním a možná také letmou, nenásilnou výzvou k divákovi.

více info zde: ttps://drive.google.com/…ing

#kájasedláčková #vítězumění #jfk28

---