Emilie Rážová
Lesk a bída Ústecko-Chomutovské aglomerace, sevřené mezi Krušnými horami a Českým středohořím, tkvěla posledních 150 let v průmyslu a těžbě hnědého uhlí. V současné době probíhá velmi pozvolné uzavírání povrchových velkolomů, které se následně vykloubeně zapojují do okolní krajiny.
Bakalářská práce se zabývá spádovým územím lomu ČSA, na jehož území je ukončení těžby plánováno na rok 2024.
Jelikož jsou těžební společnosti vázány zákonem navracet devastovanou krajinu do „původního stavu“, probíhají v současnosti na jeho území rekultivace a v budoucnu bude zbytková jáma zatopena. Antropogenní jezero v rozloze cca 670ha se tak stane v pořadí třetím na území Ústeckého kraje. Porevolučním pionýrem velkoplošného zatopování lomu je jezero Milada, na jehož revitalizaci byla na jaře 2020 vyhlášena architektonicko-urbanisticko-krajinářská soutěž, 10 let po ukončení napouštění jezera. Druhé vzniklé jezero Most, nesoucí jméno po městě, na jehož původním místě leží, se otevřelo veřejnosti bez komplexnější vize na začátku září 2020. Po lomu ČSA mají být zatopené také lomy Bílina, Vršany a Nástup-Tušimice. Charakteristickým rysem všech současných i budoucích jezer je jejich těsná blízkost sídel. O to podstatnější roli začleňování devastované krajiny by měla hrát resocializace území, které ztratilo svou paměť.
Cílem práce je odhalování starých a vytváření nových vztahů v rámci odcizené krajiny. A to na základě studia historických a současných dokumentů, regionálních souvislostí a přístupů v lokalitách podobného charakteru.
