Štěpánová Magdalena
Je dusný podzimní den, blíží se večer. Příroda je prosáknuta častým deštěm. Kolem sebe cítíte esenci rozpadajícího se listí. Jdete hustým lesem. Půda s listím vám tvoří příjemný koberec. Kolem je ticho. Vám se hlavou honí různorodé myšlenky. Kolem vás jen pustý zelený les.
Jdete o kousek hlouběji, jste rázem obklopeni skalními masami, prostředí, které ve vás vzbudí neočekávaný respekt. Máte před sebou miliony let formující se hmotu, která jakoby pořád rostla a chtěla ukázat svoji velikost. V jejím středu zeje hluboká propast, zcela jedinečný prostor vytvořen v druhohorách. Vaše myšlenky se v ní ztratí. Vzbuzuje ve vás pokoru, přitom pocit bezpečí. Pocit bytostné jistoty tohoto kamene.
Začnete lézt vzhůru po jejích vrcholcích, až narazíte na skulinu v této skalní mase. Vejdete do ní, do obklopení jejího skrytu. Jeskyně propojující okolní svět s jedinečným prostorem přírodního úkazu pod ním. Cítíte symbiosu s masivem, jste s ním sjednoceni. Toto je vaše pevnost.
