Markéta Kášová / ateliér Loskot Prokeš

24/06/20 | Umění

/ umění / ateliér Loskot Prokeš

HRANICE NEKONEČNOSTI A POMÍJIVOSTI

V době karantény, kdy jsem s hodně lidmi mluvila pouze před mojí
webkamerou, bavilo mě pozorovat ten kousek jejich pokoje za nimi. Ten
kousek jejich soukromí, díky kterému si o neznámém člověku uděláte
alespoň malý obrázek. Člověk si upravuje svůj byt nebo pokoj podle svého
estetična. Podle toho, jak je mu to příjemné a opravdu pokaždé dá do
interiéru alespoň kousek sebe samého, ať už pomalovanými zdmi, fotkami,
suvenýry z cest, celkovým minimalismem nebo naopak.
Touto prací jsem pozvala diváky do soukromí sebe jakožto autorky. V pokoji
jsem se snažila udělat veškeré detaily co v pokoji mám.. Fotky na stěnách
mých přátel a rodiny, mé obrazy, nábytek, origami v okně, knihy…
Pokoj je vytvořený tak, aby když divák vejde, byl vidět jen holý pokoj se
základním nábytkem. Je vidět jen malý, naprosto neosobní prostor. To dává
divákovi možnost promítnout si do tohoto holého pokoje svůj vlastní kousek
osobnosti. Své barvy, fotky, květiny a tak dále. Když divák vstoupí do pokoje
začíná se mu objevovat můj osobní prostor. Všechny věci, které dělají tento
pokoj mým pokojem, ve kterém je mi příjemně. Pokoj, ve kterém jsem
vyrůstala a žila přes 10 let. Diváka při tomto zkoumání doprovází má oblíbená
hudba jako podkres a jako klasická atmosféra co mi v pokoji panuje.
Tento pokoj se ještě navíc odkazuje na báseň z mé oblíbené knihy, která je
položená na stole. List s básní se divákovi odkryje až když stojí přímo u ní. Je to malý detail kterého si divák může, i nemusí všimnout.