Kateřina Smrčková / ateliér Loskot Prokeš

24/06/20 | Umění

2.ročník / umění / atelier  Loskot Prokeš

Beze zdí

Je hrozně krásné poznávat krajinu kolem sebe, svět kolem sebe a moci se do něj rozběhnout. Podívat se zblízka na věci co nás zaujmout a moc se nad nimi pozastavit, moci si je prohlédnout ze všech stran a úhlů. Sama se ráda rozeběhnu do krajiny a zkoumá svět kolem sebe, náš svět, každý list stromu pohybující se ve větru, pohyb luční kvítí. Před sebou mám kopce které mohu zdolat a dalo by se říci, že se mi zde i naskytují neomezené možnost tu jak a kam se vydat. Co kdy by nám ale někdo tu možnost vzal? Co kdyby to byla jen iluze svobody a jakmile by jsme se rozhodli někam se vydat narazili bychom na stěnu svého pokoje a na krajinu před námi bychom se mohli jen dívat z dálky, dívat se skrze neviditelné stěny, přes které bychom se právě my mohli stát podmětem ke sledování a neměli bychom kam utéct?Důležitým aspektem je pro mne kontrast mezi volností a vězením, mezi krásou teplého,letního dne a proskleným pokojem, který na nás působí velmi chladně.Původně mě inspiroval Aldous Huxley svým citátem: „Perfektní diktatura by měla vzezření demokracie, ale v podstatě by šlo o vězení beze zdí, kde by vězni ani nesnili o možnosti propuštění. Byl by to sofistikovaný systém otroctví, kde by si otroci skrze potřebu zábavu zamilovali vlastní poddajnost.“A později i svou knihou Konec civilizace, tohoto autora jsem objevila v době karantény,když jsem seděla ve svém pokoji, kde jsem najednou trávila většinu svého času. V knize se píše o místnosti, která působí velmi chladně, i když je venku teplý, letní den.