Jan Lebl + Jiří Valenta / ŠKOLKA JEDNÍM TAHEM // JFK#23


Jan Lebl
2.ročník magistr, architektura a urbanismus
Jiří Valenta
2.ročník magistr, architektura a urbanismus

ateliér Stolín Mičeková


“Slona jedním tahem? žirafu nakreslenou jedním tahem? nebo prase? to už umíme!
A teď tak umíme nakreslit i naší novou školku!“

Jedna dlouhá stěna se svíjí jako malý had a vytváří spektrum útulných, bezpečných a hravých prostorů pro děti ze všech sociálních skupin. Centrální dvůr vyvolává pocit sounáležitosti, školka nedělá rozdíly, je otevřená pro všechny.

Celá stavba je založena na principu jedné nosné stěny, která definuje veškeré interiérové i exteriérové prostory a tvoří hlavní strukturu stavby. Organický půdorys je vytvořen na jasné geometrii kružnic a os pro snadnější vytyčování přímo na místě místními řemeslníky. Nosná stěna je narušena jen pravidelným rastrem drobných oken, která dodávají do interiéru světlo a umožňují výhled ven do krajiny, zajišťují však ochranu interiéru proti přímému slunci a zachovávají důležitý pocit bezpečí uvnitř školky. Více světla do interiéru jednotlivých tříd a provozních místností přivádí střecha vytvořená částečně z trapézových plechů a částečně z průsvitného trapézového sklolaminátu. Krytina je umístěna na jednoduchém dřevěném krovu s úžlabím, které okapním profilem svádí vodu do nádrže umístěné uprostřed dvora. Hospodaření s dešťovou vodou je zcela zásadní, dešťová voda je hlavním zdrojem vody pro celý objekt.

Hlavní nosná stěna je vytvořena z nepálených lisovaných hliněných cihel (CEB) omítnutých přírodní hliněnou omítkou. Krovy jsou navrženy z místního dřeva – borovice z plantáží, krytina je uvažována jako ta nejběžnější a nejdostupnější varianta.

ZADÁNÍ SOUTĚŽE:

Zadání projektu vychází z mezinárodní soutěže na novou školku do afrického Mosambiku – reaguje na potřebu místní komunity takovou stavbu postavit.
Přes 70% procent obyvatel Mosambiku žije pod hranicí chudoby, složitá ekonomická situace má velký dopad právě i na děti. Nedostatek finančních prostředků je často bariérou k jejich přístupu k základnímu vzdělání, což ve výsledku vede ještě k větší segregaci společnosti.

Jedno z pěti dětí se ke vzdělání nikdy nedostane, ani školky nejsou pravidlem – není jich mnoho
a nejsou zadarmo. Ti co mají štěstí a školu nebo školku navštěvují se potýkají se zastaralým vybavením i způsoby výuky. Často to jsou jen kluci, v Mosambiku je stále velmi časté sexuální násilí i na malých děvčatech.

Okolo 14% dětí mezi dvěma a devíti lety je hendikepovaných – jsou často schovávány aby byly uchráněny před diskriminací a násilím. Právě tyto děti potřebují podporu a lepší přístup ke vzdělání aby byla i jejich budoucnost světlejší.

Právě pro tyto děti je školka plánovaná. Pro děti hendikepované jak fyzicky a psychicky tak i ty, které pochází ze sociálně vyloučených rodin či skupin a navštěvování školky jim může již od raného věku umožnit přístup k dalšímu vzdělávání a lepšímu zapojení do společnosti.
Školka je určena pro ty nejmenší, pro děti od jednoho do pěti let. Měla by být vystavěna z lokálních materiálů lokální komunitou – užívání místních stavebních zdrojů má nejen ekonomické aspekty, ale i ty vzdělávací – naučit děti již od raného věku, že je možné stavět z hlíny, že je možné stavět
z hlíny i moderní funkční stavby.


Hodnocení poroty:

Chytré řešení a elementární forma s výraznou estetikou, které je dosaženo použitím lokálního materiálu.


foto © Dominik Bokr