Ambasády jsou specifickými stavbami, co se týče kontaktu se svým okolím. Zatímco většina staveb se snaží na své okolí navazovat, komunikovat s ním a přirozeně do něj zapadnout, ambasády jsou solitérní stavby oddělené vysokou zdí nebo mříží a nepřipouštějící téměř žádný kontakt.

O to více v zemi, která se teprve vzpamatovává z válečných konfliktů – zde jsou velvyslanectví zemí ze Schengenského prostoru velice žádanou destinací a i když ČR není první volbou Etiopanů pro vízum, je i tak žádaná a na ambasádu dorazí cca 20 lidí denně. Jejich příchod a odchod je velice pečlivě kontrolován a jde o jediný kontakt ambasády s veřejností. Zbytek je pevností fungující samostatně bez vazeb na okolí, skrytou za hradbou vysoké zdi.

Díky charakteru ambasád a požadavkům soutěže jsem ambasádou záměrně nenavazovala na okolní stavby. Jejím měřítkem, vycházejícím z poměrně náročných a velkých prostor, se okolním stavbám přizpůsobit ani nelze. Návrh je orientován se severní hranicí pozemku, která kopíruje orientaci okolní zástavby.

Všechny provozy jsou uspořádány do jediného strukturovaného monobloku, který bude sjednocen křídlem střešní konstrukce. Výjimkou je samostatný objekt rezidence velvyslance, který má působit jako solitér.
Budova zastupitelského úřadu bude tvořit pás, rozdělující pozemek na severní a jižní zahradu – jižní sloužící  pro pracovníky a severní reprezentační. Budova tak bude tvořit jakousi bránu.Hlavní vjezd na pozemek pro reprezentační návštěvy je z jižní strany. Vedlejším chodem z jižní strany je vstup pro žadatele o vízum do konzulárního objektu. Vedlejší vjezd na pozemek je z východu – tento vjezd bude sloužit převážně pro velvyslance a jeho rodinu a pracovníky.

Požadavkem v soutěžních podmínkách je obehnání velvyslanectví betonovou zdí. Budova tak bude tvořit jakýsi středobod v autonomním území, nepřístupnému veřejnosti.

Materiály
Betonové oplocení plynule navazuje na vlastní betonovou nosnou konstrukci stavby. Budova velvyslanectví i rezidence velvyslance jsou navrženy jako betonové stavby s betonovým obložením fasády, protipólem je lehká dřevěná konstrukce, nesoucí druhé zastřešení stavby s průhledy pro oslunění.

Zasklení stavby podporuje horizontální orientaci stavby a je navrženo v dlouhých pásech. Je časté i použití atrií, kde je průhled umožněn na druhou dřevěnou střešní kci nebo až na nebe. Okna jsou dřevěná.

Zpevněné plochy jsou především betonové, ze kterých vyrůstají betonové struktury staveb.

Fasády staveb jsou zkombinovány s průhledy skrz gabionové venkovní zídky, které vizuálně oddělují převážně stavby s bytovou funkcí.

Použití druhého zastřešení vychází z tradiční africké zástavby, která pro mne představuje estetické vyřešení přehřívání domu a zároveň snadnou dostupnost. Podobných konstrukcí lze najít v Africe mnoho.

Hodnocení poroty:

I o třetí nominaci se dělí dva projekty se stejným zadáním a parcelou – dvě ambasády České
republiky do Adis Abeby. Projekty jsou to ale velmi odlišné. Jejich společným rysem je oplocení
zdí, které vyčleňuje ambasádu od okolí, tím to ale končí. První projekt od Jana Lébla z atelieru
Petra Stolína má skromný přízemní horizontální charakter pavilonového typu a zajímavě člení
vymezený prostor. Při pohledu zvenčí působí jako pouhá zahrada, neboť nad zeď ční pouze koruny
stromů. Naopak projekt druhý, od Michaely Doležalové z atelieru Hendrych, Janďourek, Suchánek,
řeší reprezentativní pojetí ambasády. Vzdušná střešní konstrukce dodává budově výraz důležité
veřejné stavby, ve své hmotě ale zachovává pocit lehkosti a jednoduchosti.