Tamara Staňková/ Útulna v barokní krajině// JFK #6

17/12/11 | Architektura, Nominovaní

FUA TUL / ateliér Zdeňka Fránka a Radka Suchánka / léto 2011

Jdeš kolem kamene, je velký ale jdeš dál.

V kameni je díra – podíváš se dovnitř.

Když jde člověk okolo kamene je velký,

ale nezastaví se u něj.

Snažila sem se vytvořit prostor,

intimní zahradu v lese.

Místo pro přemýšlení .

Úkryt.

Důežitá je linearita.

Základní geometrické tvary

zařezávající se do přírodní skulptury

Barokní prolínání tvarů.

Ambit poutního kostela Jana Nepomuckéha na Zelené hoře.

Chodec jde krajinou,lesem dojde k dřevěné lineární zdi, oboře,

zábraně, není lehké najít vchod do chráněného prostoru .

Později se objeví kruh.

Musí překonat zábranu pomocí žebříku jako myslivci v oboře.

Uvnitř chráněný prostor. Jen kámen a strom. Zářez.

KÁMEN

Samota.

Místo k přemýšlení.

Cesta tmavou chodbou.

Hlavní kuželový prostor osvětlován dírou ve stropě.

Přístné geometrické tvary vytesány do organické struktury.

DŘEVO

Útulna.

Dřevěný kruh.

Uzavřenost.

Ochrana před okolím.

Úkryt.

Místo k odpočinku.

Místo pro spaní.

Modřínové dřevo.

MÍSTO

Na sever od Plzně.

Vesnice Žihle.

Žlutá turistická značka.

Bludný balvan Dědek.

CÍL

Můžeme se oprávněně ptát – proč ještě stavět kaple tam, kde není víra?

Jistě ne kvůli krasocitu.

Jediná odpověď, která mě napadá – pro kaple samotné.

Jako úhlené kameny,které drží krajinu pohromadě.

“malé věci v krajině”

Michal Šiška