Anna Hrušová/ Santa Caterina Favigana // JFK#20

02/07/18 | Architektura, Nominovaní

Santa Caterina Favigana

Anna Hrušová

diplomová práce

Vedoucí práce prof. Ing. arch. akad. arch. Jiří Suchomel

Ostrov s diadémem

Hornatý hřeben motýlího ostrova rozděluje Favignanu, ostrůvek u západního cípu Sicílie, na východní a západní část.  Společným jim však zůstává diadém na nejvyšším vrcholu. Pevnost Santa Caterina, s pohnutým osudem, která je po desetiletí opuštěná.

Projekt Santa Caterina Art Centre vdechuje pevnosti nový život, navrací místo do společnosti a tím dává zvyšujícímu se počtu návštěvníků ostrova další zajímavý cíl – nejen starodávnou pevnost s nádherným výhledem, ale také muzeum a uměleckou galerii.

Filozofií projektu není jen otevřít pevnost veřejnosti, ale vybudovat středomořské umělecké centrum, které podporuje umělce v tvorbě. Nabízí pohled na místo z jiného úhlu, který umocní vztah mezi vnějším a vnitřním prostředím malého, přírodně specifického, ostrova a pevnosti tyčící se na nejvyšším pahorku.

V pevnosti

Návštěvníky, kteří vystoupali k hlavnímu vchodu, přivítá malá místnost s kasou, kterou hojně osvětluje sousední atrium. Návštěvník se tak jen pár krůčky ocitne v srdci celého domu. V místě, ze kterého vedou na první pohled tři cesty. Avšak po rozhlédnutí se je jasné, že možností, kudy se vydat tu je nespočet. Pevností nevede jedna určená trasa. Každý se může vydat cestou, která ho zrovna táhne.

1. Výchozí bod atrium

• Cesta I – Cesta za pravou rukou

Skrze chodbu s kamennou podlahou se vstupuje do čtvercové místnosti, kde se nachází prosklené dveře, kterými prostupuje sluneční svit. Tyto dveře jsou sice zavřené, ale občasné proběhnutí umělce naznačuje, co se zde odehrává. Snad i cedulka napoví, že se zde nachází umělecké ateliéry, kde vznikají díla plnící pevnost a širé okolí.

Cesta zde nekončí, stačí se vydat po schodišti o patro níž. Kde se nachází stálá expozice, vyprávějící o historii pevnosti a osudech zde odehraných.

Expozice se skládá ze čtyř místností, každá se zaměřuje na jiné období. Návštěvník se dozvídá o proměnách pevnosti, nalezených fragmentech a artefaktech. Na závěr vstupuje do největší místnosti prosvětlené velkým klenutým oknem, která je věnována tíživé historii pevnosti Santa Caterina. I přes to, že se v tomto podlaží nacházejí dveře k domu správce, je návštěvník nucen vrátit se do výchozího bodu atria stejnou cestou. Tato trasa je záměrně „slepá“, nutí návštěvníka expozicí jen neprojít, ale pozastavit se a vstřebávat nabyté informace.

• Cesta II – Cesta za levou rukou

Skrze zužující se chodbu s kamennou podlahou se drobnými dveřmi vstupuje do další chodby. Ta je však velmi rozdílná, materiálem i charakterem. Podlaha s kostkami mramoru a kovovým mostkem nad hlavou nepřipomíná nic, co mohl návštěvník zatím v pevnosti potkat. Pokračujíc okolo zavřených dveří vstupuje do světlé, dvoupatrové místnosti se třemi okny. Často se zde konají přednášky, ale dnes je zde umělecká instalace propojující video art s akční malbou. Po prohlédnutí výstavy, stačí vystoupat po úzkém schodišti na malý balkonek a podívat se na výstavu z jiného úhlu. Pak již nezbývá než pokračovat po již zmíněném mostku. Touto smyčkou se návštěvník ocitá u atria, ale tentokrát o patro výše, kde se opět ocitá před rozhodnutím, jakou cestou se vydá.

2. Výchozí bod druhé patro / místnost u atria / hned za kovovým mostkem vedoucí chodbou

• Cesta jedna – „Přímo za nosem“ (cestou přes atrium)

Zde vzniká možnost přeskočit roh atria a dostat se tak do vedlejší, sousedící místnosti. Díky schodišti, které vějířkovitě překonává výškový rozdíl, má návštěvník možnost se na chvilku stát součástí vzdušného atria, než opět vstoupí do pevnosti. Tyto místnosti nacházející se okolo atria mají specifický charakter, a to díky otevřeným otvorům směřujícím do atria. Vzniká zde otevřená galerie, která nabízí přírodní osvětlení a vánek, který zpříjemní pobyt v těžké pevnosti.

Pokračujíc podél atria proti směru hodinových ručiček, narazí návštěvník na další dvě místnosti, které jsou uzavřené a nabízejí, oproti místnostem u atria, rozdílné výstavní podmínky. Z těchto dvou místností je možné vstoupit na uměleckou terasu, na kterou ústí světlíky osvětlující umělecké ateliery. Lze také pokračovat na centrální schodiště, které vede o patro výš, nebo seběhnout pár schodů a pokračovat v cestě lemující atrium.

• Cesta dva – Za levou rukou

Přes tři schody dolů se po pravé ruce objeví centrální schodiště ve tvaru „V“, které vede zpátky do atria.

Po levé ruce se nachází výstavní místnost, kterou je možné pokračovat až za hranice pevnosti.

Na první pohled se zdá, že se za dveřmi nachází balkon, po prvním odvážném kroku je však jasné, že se jedná o lávku linoucí se podél zdi. Návštěvník se tak z drobných klenutých místností dostává do otevřeného prostoru, kde poznává pevnost tak, jak ji ještě nepoznal.

Překvapivý okamžik to může být především pro návštěvníka, který se vydal rovnou do pevnosti a nespatřil zatím, co se nachází za hřebenem. Výhled do pusté krajiny, která si zachovává svou divokou tvář. Obzor, u kterého je díky oparu těžké poznat, kde začíná nebe a končí moře.

Lávka vede až na uměleckou terasu, kde se mezi světlíky nachází další umělecká díla.

3. Výchozí bod atrium

• Cesta III

Jak prozrazují předstupující schody, za tímto klenutým otvorem se nachází centrální schodiště ve tvaru V. Po vstupu na schodiště se nad hlavou objeví převýšená schodišťová chodba linoucí se podél atria. Po vystoupání pravého ramene schodiště je možné vstoupit do galerijních prostor okolo atria, vstoupit na uměleckou terasu nebo pokračovat ve stoupání. Pokračováním vzhůru návštěvník objeví sluncem ozářenou terasu, nabízející nejkrásnější výhled.

Hranici mezi terasou a horizontem stírá průzor bránou, která kopíruje linii atiky a otevírá pohled na původní mohutné krakorce. Na této terase se nachází jedna z přístaveb z 20. století, která ukrývá příležitostní bar. Ten je otevřen pro hosty společenských akcí, které na terase mohou probíhat.

Zde cesta ale nekončí. Schodiště lemující atrium vede na vyvýšenou terasu s malým domkem, který nabízí výhledy na všechny světové strany. Pokud návštěvníkovy tyto výhledy nestačí, může vystoupat i na nejvyšší bod celé pevnosti – až na samotnou věž tyčící se nad atriem.