Alžběta Pomahačová / Komunitní centrum a bydlení pro seniory, Křenovice // JFK#20

27/06/18 | Architektura, Nominovaní

Nominace JFK#20
Alžběta Pomahačová, bakalářská práce
Návrh na komunitní centrum a bydlení pro seniory
Ateliér Hendrych, Janďourek

Zamyšlění
Vesnice leží ve zvlněné krajině, obklopují ji dlouhá úzká políčka, osazované meze, remízky, táhlé půdovní viniční
tratě a soustava tůní na severu. Zadáním bakalářské práce je místo, které leží směrem na jih od historického centra
obce. Prostor se nachází při hlavní komunikaci, směrem na 10 minut pěšky vzdálenou obec Hrušky. Místo v sobě
shromažďuje několik funkcí, typologií a struktur – obecní úřad, mateřskou školku, obytnou zástavbu se zahrádkami
a dodnes volný prostor mezi tím vším. Novým elementem má být komunitní centrum a bydlení pro seniory. Ale je
to opravdu vše, co místo a jeho identita dokáže vstřebat? Není tento prostor při bližším pohledu na členění a ráz
celé vesnice natolik velký (jak v metrech čtverečních, tak pocitově) aby v sobě shromáždil pestřejší a kombinovanější
strukturu?

urbanismus
V obecné rovině je můj návrh hmotovou studií vytyčeného prostoru. Studií urbanismu, struktur, forem, typologií,
veřejných prostranství, a mírou zastavěnosti i ne/otevřenosti, jakou místo ne/snese. Cílem je vytvořit jasně
definovanou a čitelnou hmotovou kompozici s odkazem na již existující momenty ve vesnici. Je to cesta studia
struktury obce a okolní krajiny, respektování tamějšího geni loci, určení v čem spočívá identita vytyčeného místa až
k mojí osobní interpretaci skrze architekturu. Stěžejními elementy návrhu jsou cesty-pěšiny mezi jednotlivými
hmotami, koncentrace a pestrost typologií, kultivace veřejného prostoru, jeho přesná definice, dělení a míra ne/
otevřenosti. Dále volba konstrukce, materiálů, výšky, a nabourávání navrženého rastru “vesnickými chybami” –
škvírami, pěšinkami, cesty mezi ploty.

architektura
Zakladními pilíři pro návrh domova seniorů jsou identifikace s novým prostorem, pocit bezpečí, intimita, sousedské
vztahy a domov. Pochopení do jaké míry se má dům umět otevírat směrem ven do veřejného prostranství-piazzetty
a nakolik se má uzavírat dovniř sám do sebe, do svého dvora. Kolik vrstev a jak hluboké mají být prostory mezi.
Mezi veřejným vnějškem a intimním vnitřkem. Mezi dlažební kostkou na piazzettě a kanapem v pokoji.

Mezi ploty

prostorová úvaha
Místo určené pro novostavbu komunitního centra a bydlení pro seniory se nachází na parcele spolu s mateřskou
školkou a obecním úřadem, obklopené ze všech stran rostlou obytnou zástavbou tvořenou rodinnými a řadovými
domky s dlouhými úzkými zahrádkami. Mateřská školka spolu s její zahradou a dětským hřištěm jsou oploceny,
obecní úřad má zahradu otevřenou směrem na volnou parcelu. Ta je dnes využívaná jako orná půda, místy
zatravněná i neudržovaná. Na celém pozemku roste poměrně velké množství listnatých i jehličnatých stromů. Na
některé polohou i druhově navazuji, jiné z návrhových důvodů kácím.
Celý prostor je rozlehlý a bez jasných hranic. V případě využití pozemku pouze pro seniorské bydlení a komunitní
centrum by zůstal poloprázdný a nečitelný. Mojí ambicí není decentralizovat obec a vytvořit tak čtvrtou náves.
Myslím si, že jedna z původních návsí by měla být znovu přivedena k životu. Můj návrh je inspirován
architektonickou soutěží a já respektuji daný pozemek. Vzhledem k tomu, že však na mojí parcelu umisťuji hned
několik veřejných funkcí, myslím, že je potřeba převzít patřičnou zodpovědnost za nově vzniklý veřejný prostor.
Mezi domem komunitního centra a hlavní silnicí vedoucí na obec Hrušky navrhuji piazzettu do které orientuji nový
vstup do stávajícího obecního úřadu a vstup do nové základní školy, kterou stavím na místo současné prostorově
nefunkční hospody. Zájem o základní školu v dané lokalitě o velikosti 2×9 tříd vyjádřila obec právě ve vypsané
architektonické soutěži. Hmota školy vytváří svým tělem definované nároží dnes nejasné uliční čáry, navazuje
prostorově i funkčně na mateřskou školku a uzavírá severní stranu piazzetty. Křenovice mají naplánovaný růst
obytné zástavby směrem na jih v bezprostředním okolí mé parcely směrem na Hrušky. Ty jsou vzdáleny od řešeného
místa 10 minut pěšky po chodníčku podél hlavní cesty. Obyvatelé sousední vesnice jsou zvyklí tudy chodit s dětmi
do školky. V boční ulici Příční naproti rodinným domům stavím řadové dvojdomky se zahrádkami a definuji tak
jižní stranu parcely. Dvojdomky jsou určeny pro seniory jako jiná forma soběstačného bydlení s možností využití
služeb v komunitním centru. Zahrádky dvojdomků se dotýkají zahrádek soukromých bytů v domě a vznikají tak
sousedské vztahy-vazby přes plot.

dům
Mezi stromy, které lemují cestu a přirozeně tak chrání sdílený veřejný prostor od rušnější silnice, vstupuji na
piazzettu. Je dlážděná žulovou dlažbou s mírnými rozestupy, tu a tam roste tráva, listnatý strom. Výhled je rámovaný
betonovým sloupovím nesoucí dům nad ním. Hmota působí na první pohled jako dlouhá linka, ve skutečnosti je
tělo čtvercového půdorysu a skrývá uvnitř rajský dvůr. Omítka domu je bílá s nádechem do světle šedé, naomak i
napohled hrubá. Dům sedí svým tělem s poctivými sloupy s jistotou na zemi, fasádní prvky zvýrazňují jeho
horizontální charakter. Římsy, okenní parapetní desky a ostatní přidané elementy jsou z probarveného monolitické
betonu. Rámy oken a dřevěné okenice jsou natřeny tmavě zelenou barvou. Otevřené dokořán, napůl otočené, nebo
jen škvírou chytající poslední západní světlo rozehrávají okenice na fasádě pokaždé jinou hru, jiný rytmus.
Dům ve svém výrazu netají veřejnou funkci a promyšlený až kláštěrní řád, tvář mu změkčuje vesnická
nepravidelnost, ozdoby i chyby. Každé okno mluví svou velikostí a členěním jinak a já jsem schopna vycítit, kde se
nachází vstup, vesnický sál a nebo soukromý byt. Podloubí lemující přední fasádu vytváří pocit bezpečí a intimity
pro pozorování odpoledního cvrkotu na plácku před školou a úřadem.

komunita
Dům lze číst jako čtyři koncepční i konstrukční křídla. Západní se službami a veřejným prostorem pro obec,
stromořadím lemovaný severní stacionář orientovaný k mateřské školce , a jihovýchodní soukromé křídlo se
zahradou a zeleným plaňkovým plotem. Do domu mohu vstoupit z plácku na třech místech. Hlavním vstupem
uprostřed a dál do foyer, pokud jsem obyvatel domu, jdu navštívit kamarádku nebo jen nevím kudy kam. Na
návštěvu k lékaři se v podloubí vydám doprava, vstup do stacionáře je situován na opačné straně. Z foyer se mi
otevírá pohled na vnitřní átrium se třemi vzrostlými kaštany, které obíhá druhé křehčí podloubí. Konstrukce je
dřevěná, nesená sloupy a trámy s pochozí dřevěnou prkennou terasou a tenkým kovovým zábradlím.
Nalevo od vstupní haly je společenská místnost, která přes den slouží jako stacionář pro seniory z vesnice a okolí,
navečer se umí provozně oddělit od zbytku domu a obec ho může využívat jako všestranný sál. Prostor je přes dvě
patra, prosvětlený ze tří stran, okna jsou opatřena vnitřními tmavými látkovými roletami, strop je odhalený
kazetový. V návaznosti na stacionář je umístěna sestrena, tvůrčí dílna, rehabillitační místnost a odpočinkový pokoj.
Všechny aktivizační činnosti jsou určeny i pro dlouhodobé obyvatele domu. V druhém nadzemním podlaží,
neseném podloubí se nachází potřebná administrativa a zázemí pro zaměstnance domu s “chórovým” ochozem sálu.

domov
Semetrální úvaha nad domem pro seniory se nesla v duchu hledání a pochopení významů identifikace se
staronovým prostorem, pocitem bezpečí, intimity a domovem. Stěžejním momentem domu je téma pobytové
chodby. Prostor mnohdy vnímaný jako dlouhý a pouze funkčně nutný koridor se stává obývacím pokojem. Místo
plné návštěv, houpacích křesel, pokojových rostlin, a všech těch věcí, ke kterým si za svůj život vybudujeme vztah a
stěhujeme se s nimi všude. Obytné křídlo lze číst v řezu koncepčně, prostorově i materiálově. Stojím venku-uvnitř
átria na mlatu pod stromem, v rytmu stínů dřevěného podloubí na kamenné dlažbě, uvnitř pobytové chodby se
světlou terrazzo podlahou, jednou nohou už ve dveřích do pokoje s dubovými prkny, venku na zahrádce pod sebou
kamennou lavičku a trávu, za zády zelená okenice před sebou plaňkový plot a sousedovy záhony. Jako obyvatel domu
trávím čas zavřený v tichu ve svém pokoji, s návštěvou na pobytové chodbě, obědvám ve společenské místnosti nebo
na terase, tvořím v keramické dílně, vařím ve společné kuchyňce, procházím se po zahradě, povídám si přes plot, jdu
nakoupit do vesnice. Pokoje jsou v domě na výběr v prvním i druhém nadzemní podlaží, orientované na jih a na
východ, se záhonem a nebo s výhledem z druhého patra do dáli či na piazzetu.

zahrada
Směrem na východ se dům hmotově snižuje, pouští do átria dopolední světlo a přechází volně do zahrady. Ta končí
ovocným sadem, skrývá v sobě skleník i moštárnu kde se potkávájí senioři s dětmi ze školky. Stromy jsou ovocné
různých druhů, vybrané podle sklizně během roku a s ohledem na důležitost vnímání plynutí času. Na konci sadu je
branka a za ní vede cesta ke kostelu mezi ploty.