Tobiáš Hrabec / Základní škola LOŠBATES // JFK#20

26/06/18 | Architektura, Nominovaní

Nominace JFK#20
Tobiáš Hrabec, bakalářská práce
Základní škola Lošbates
Ateliér Suchánek/Janoš

Tématem zadání, vycházející z probíhající soutěže, je zpracování architektonického návrhu nové základní školy v obci Louňovice. Předmětem zadání je řešení základní školy velikosti 2 x 9 tříd se dvěma přípravnými třídami, bytem školníka a doplňkovým provozem v podobě malometrážních bytů pro zaměstnance a prostorů pro ZUŠ. Předmětem zadání je také prostorový koncept možného rozšíření školy na 3 x 9 tříd.

Stavební program a požadavky byly jasně definovány.

místo a veřejný prostor

Stavební pozemek je de facto umístěn mezi les na straně severní a rychlostní komunikaci Kutnohorskou. Od té je stíněn zástavbou rodinných domů, orientovaných směrem od pozemku pryč. Domy jsou tedy k pozemku “zády”. Obdobná situace je na východní straně pozemku. Nevnímám zde potřebu vytvářet ulici, v těchto částech navrhuji průjezd pozemkem a parkování pro potřeby nově navržené školy.

Na západní straně pozemek sousedí s ulicí Souběžná, která byla doposavad minimálního významu a fungovala jako malá cesta mezi dvěma rodinnými domy a polem. Jde o jediné místo, kde by měl návrh dotvářet ulici a vytvářet veřejný prostor.

Podél severní strany pozemku prochází ulice Na Moklině. Doposavad šlo především o cestu na rozhraní mezi lesem a polem – lesem a domy. Nevnímám potřebu tuto ulici výrazně urbanizovat, naopak – je důležité, aby si zachovala svůj krajinný charakter.

koncepce a hmota

Nejsilnějším prvkem místa je zajisté les. Svírá a definuje uskupení několika obcí do přehledného sídelního útvaru a je vidět z téměř kteréhokoliv místa v Louňovicích. Zároveň jsou zdejší lesy určující kvalitou, která způsobuje zájem o bydlení v této lokalitě. Jsem přesvědčen, že výstavba nové školy by měla být rozšířením lesa – přetvořením hranice na rozhraní.

Soubor rybníků, silnice, les i mírně svažitý terén utváří jasně linární logiku místa. Na tu navazuji. Školu navrhuji jako soubor podélných pavilonů, mezi kterými roste les. Mezi pavilony vkládám větší objemy společných prostor a větších školních provozů jako jě tělocvična, aula nebo jídelna. Tím vytvářím šest jasně definovaných dvorů, jejichž hodnota je vyšší než vágní prostor, který by obklopoval monolitickou hmotu. Toto hmotové řešení zároveň vychází z úvahy o fungování školy na úrovni územních nároků a gradientu od společného po intimní.

Střední část školy je společná, obsahuje převýšené prostory a průhledy, takže návštěvník má vždy pocit, že je součástí něčeho většího a má přehled o tom, co se kde děje. Jednotlivé výběžky pavilonů jsou o něco soukromější. Jejich chodby jsou společným prostorem pouze pro tři nebo čtyři třídy, které uvnitř velké školy tvoří menší, lépe uchopitelnou skupinu.

1. stupeň

Třídy I. stupně jsou situovány ve třech pavilonech (tj. mimo jižního) a otevírají se do dvorů školy směrem na jihovýchod. Sluneční světlo je filtrováno stromy rostoucími ve dvorcích.

Navzdory doporučení v soutěžním zadání, jsem se rozhodl pojmout kmenovou třídu jako místo náležící pouze dané třídě. Kmenové třídy tedy nejsou sdíleny s ostatními návštěvníky školy a pro žáky tím pádem vytváří “bezpečné hnízdo” odkud můžou vyrážet na další dobrodružství ve škole a kam se mohou vracet. Kde mohou bez obav nechávat své věci a výrobky. Každá třída má vyvýšené relaxační zákoutí, policový systém s průhledem do chodby a parapetem k sezení. Žáci ve třídě se tak mohou směrem do chodby prezentovat vystavením svých výrobků, květin nebo jiných dekorací. Stejně jako větrání, stínění, topení a světlo se dá i průhled do chodby regulovat žaluzií přímo ze třídy, tak aby měli žáci s vyučujícím možnost ovlivňovat svoje prostředí a cítili se za něj zodpovědní. Třídy jsou na chodbě opatřeny skřínkami a malou vstupní šatničkou s lavičkou, kde se žáci přezouvají. Ze tříd i z chodeb je možný vstup do dvorků. Tam kde nejsou otvíravé dveře, je mezi sloupy betonový dílec nabízející mnoho míst k sezení na chodbě.

Požadavek na dvě přípravné třídy je řešen ve východní části jižního pavilonu. Jelikož jsou užívány pouze v dopoledních hodinách, lze prostory propojit s družinou, a stohovací stoly lze složit  a dát na stranu. Tak lze vyhovět nárokům na kapacitu družiny, které se můžou v čase měnit.

2.stupeň

Třídy druhého stupně jsou situovány v druhém nadzemním podlaží. Oproti I. stupni jsou o modul menší a chudší o relaxační zónu, namísto které mají vždy tři třdy společnou zonu na chodbě. Starší děti již dokáží obsahnout větší sociální kruh lidí a můžeme tedy očekávat, že se mnohem více budou bavit mezi třídami.

Specializované učebny biologie, chemie, fyziky a jsou umístěny blíže centrálnímu traktu, takže se žáci nemusí přesouvat daleko. Učebna IVT je přímo v centrálním traktu.

veřejná část

veřejná část se skládá z jídelny, auly, knihovny, vedení školy, základní umělecké školy a tělocvičen.

Jídelna je situována v severní části středního traktu. Ze tří stěn je otevřena do okolního lesa a převýšena do druhého patra. Jde o klidný a důstojný prostor, kde se celá škola pohodlně nají na dvě až tři etapy. Výdej jídla je řešen gastronomickým zařízením jehož větší část je v podzemním podlaží společně se sklady a zásobováním. Prostor mezi aulou a jídelnou může fungovat jako buffer, když je třeba aby se najedlo větší množství žáků najednou a zároveň jako prostor k individuální práci nebo společnému posezení rodičů, čekajících na děti.

Aula je zasazena mezi dva pavilony, je přístupná z prvního i druhého podlaží, opatřena šatnami a skladem. Z 2NP jsou do auly průhledy.

Knihovna se a ZUŠ se otvírají do vstupního dvoru. Vedení školy je v 2NP jižního pavilonu, a kromě kanceláří a kartotéky obsahuje společnou sborovnu.

Velká i malá tělocvična se společně s šatnami a zázemím nachází v 1PP a jsou převýšeny až do 2NP. Velká tělocvična ja situována za foyer, takže člověk vstupující do školy může vidět, co se v tělocvičně odehrává a případně přímo vstoupit na tribunu. Vstup do tělocvičny je možný i od parkovacích stání.