Vojtěch Šaroun / Nová škola Chýně // JFK#14

01/07/15 | Architektura

Nominace JFK#14
Vojtěch Šaroun / Nová škola Chýně
4. ročník – bakalářská práce
Atelier Hendrych / Janďourek

MÍSTO
Obec Chýně leží deset minut cesty autem od centra hlavního města. Tak jako nespočet jiných obcí v okolí Prahy, i Chýni postihla velká vlna výstavby individuálního bydlení. Za posledních deset let vzrostl počet obyvatel obce na pětinásobek. Stará budova školy z počátku 19. století tak již přestala naplňovat rostoucí poptávku, a vedení obce začalo uvažovat o výstavbě nové základní školy. Pro tuto důležitou instituci byl vybrán pozemek ležící na okraji obce, který se po naplnění územního plánu stane jejím středobodem. Na jaře roku 2015 byla vypsána architektonická soutěž na budovu, jež má sloužit nejen vzdělávání, ale zároveň má být důležitou součástí veřejného prostoru rozvíjející se nové Chýně.
Pozemek pro stavbu školy leží v severním svahu, který má nejvyšší rozdíl převýšení cca 6 metrů. Ze severovýchodu je vytyčen ploty rodinných domů, z jihozápadu jej bude definovat nově vznikající uliční komunikace. Důležitým elementem je přiléhající lineární park Višňovka, který ústí na stavební parcelu a je nejvýraznější spojnicí mezi historickým jádrem obce a „novým centrem“.

KONCEPT
Kompaktnost, měřítko, atmosféra, hierarchie – slova znějící v prostředí satelitního městečka skoro až nepartřičně. I veřejné instutuce jako je mateřská školka jsou v Chýni řešeny integrováním do typových rodinných domků.
Architekt Herman Hertzberger vykládá školní prostředí jako analogii města. I ve škole by se mělo dítě setkat s prostory různých měřítek, s různými úrovněmi intimity. Kmenová třída je pro dítě „domovem“ – místem, kam se může vracet. Shlukem několika tříd vzniká „sousedství“. Chodba je živou „ulicí“. Tam, kde se chodby kříží, vzniká „náměstí – agora“ – volná plocha k nejrůznějšímu využití, prostor výměny myšlenek a názorů. V prostředí sídelní kaše je tato analogie o to platnější. Škola má dítěti nabídnout prostorové kvality, jakých se mu v místě jeho bydliště nedostává.
Nové škole vtiskávám formu rovnoběžně prořezané hmoty, což výrazově člení jinak velký objem. Střídájí se hmoty plné, které obsahují učebny, a prázdné obsahující pobytové a komunikační prostory. Vzniká prostředí, které přestože je interiérem, nabízí dojem z prostoru spíše venkovního. Stírá se hranice stěna – strop. Cítím objemy, které mě obklopují.
Urbanisticky návrh navazuje na lineární park Višňovka. Škola je doplněna o podlouhlý dům, který stahuje předprostor školy a určuje hranu příjezdové komunikace. V objektu jsou obsaženy provozy veřejné vybavenosti, jejichž kokrétní náplň vyplývá ze zadání soutěže.

PROVOZ
Provozní řešení budovy vychází z jejího hmotového uspořádání. V jižní části budovy, v bezprostřední návaznosti na foyer, jsou učebny prvního stupně. První stupeň je řešen v podobě ústředního náměstíčka, což vychází z charakteristického principu pohybu žáků – o přestávce žáci vybíhají do jednoho místa, kde se setkávají. Druhý stupeň je oproti tomu řešen lineárně. Žáci nemají přirozené domovské prostředí, ale během přestávek pendlují mezi odbornými učebnami. Ústředním prostorem celé školy je jídelna.
Vertikální dělení budovy umožňuje zcela nezávislý přístup do auly a tělocvičen, což najde využití při večerních pronájmech těchto prostor.
V nejvyšší hmotě budovy je knihovna, která je přístupná jak z interiéru, tak z předprostoru školy.
Škola má vlastní vstup pro personál navazující na vyhrazené parkoviště při severní straně budovy. Další samostatný vstup je z jihu, pouze pro školní družinu.