Eliška Kovářiková/ Studentské bydlení pod korytem// JFK#13

01/04/15 | Architektura, Nominovaní, Novinky

Nominace JFK#13
Eliška Kovářiková/ Studentské bydlení pod korytem
3.ročník
atelier Suchánek/Janoš

Vždycky jsem se prudce vztyčila na zadním sedadle auta, abych byla první, kdo ji uvidí. Za nejbližší zatáčkou. V chuchvalcích mraků. Klatovský maják. Černá věž.

A hledám ji tak i dnes, už z předního sedadla vozu. Hledám ji pokaždé, když se blížím k městu. Její noha, nadvakrát obtočená pobořeným prstencem hradeb s vysokými baštami. Pod ní tuším síť tajných chodeb a umrlčí katakomby. Vybavují se mi historky o propojených sklepích, kterými se strejda dostával z jednoho domu do druhého. A také ty o zázračném obrazu Panny Marie, který kdysi ronil krvavé slzy. Je to vědomí propletené středověké sítě. Sítě koncepční jistoty napjaté mezi hradební prstence.

Stejně tak, jako se hradby drolí mezi prsty, se město na sever od nich rozpadá a ztrácí vnitřní řád. Nová zástavba panelových domů a čtyřproudová silnice charakter promyšlené sítě oslabuje, nebo dokonce zcela znevažuje.

Vybrala jsem si místo právě tam, na pomezí mezi starými městem a vnějškem. Je nárazníkovým bodem při příjezdu do města z nejvyužívanějšího směru – od Plzně. Přijíždějící auta vidí známou, pohlednicovou siluetu města – dvě věže kostela s černou věží. Pod nimi se zástavba propadá do náletového porostu,  jež ani náznakem nepřipomíná brány města. Studentské koleje nahrazují tuto zeleň a dávají najevo svoji sounáležitost s centrem.

Dům přímo tematizuje hradby, protože ony drží zbytek.  Tajemnou atmosféru, kterou si uchovávám z dětství v paměti, se snažím zhmotnit. Podlouhlá budova lemuje starou torzální zeď a dům přebírá funkci druhého prstence.

Do ulice je fasáda rovná, strohá a jasná. Ožívá díky kovové rolovací fasádě. Je tak neustále v pohybu, přetváří se a přizpůsobuje.  V noci se zatáhne, jako se dříve zavíraly brány města a stane se ochranným valem. Za slunečného dne se zcela otevírá. Na jih, směrem ke staré hradební zdi, se jasná hmota různí v intimitě dvorků. Kov doplňuje dřevo.

Identické buňky kolejí s vlastními vchody a dvorky jsou uspořádány do řady vedle sebe. Každá skrývá pět pokojíků v různých výškových úrovních, kuchyni a obytnou pracovnu v přízemí.

Střešní koryto je jedinečnou spojnicí obyvatel domu. Je přístupné ze třetího patra každé buňky i ze schodiště vyrůstající ze středověké bašty. Bez přerušení se táhne po celé délce stavby a protíná  i stávající růžový dům.