Tobiáš Hrabec/ Škola na stolové hoře// JFK#13

01/04/15 | Architektura, Nominovaní, Novinky

Nominace JFK#13
Tobiáš Hrabec/ Škola na stolové hoře
2.ročník
atelier Suchánek/Janoš

Na severu Ralska jsou nekonečné lesy, zrušené vojenské sklady a uranový důl. Tyčí se tu obrovské pískovcové skály, ve kterých si místní lidé dříve vytvářeli obydlí. Tehdy řídce osídlená krajina je dnes téměř opuštěnou. Ve vzduchu jsou vzpomínky na pobyt několika různých armád a lidský zásah je zde všudypřítomný.

Ralsko je opak nedotčené, panenské přírody. Možná proto sem lidé nesměřují. Možná proto je Ralsko opuštěné. Opuštěné, až na tu malou školu co je na velké skále, kde žije něco pod sto studentů a pár profesorů.

Snaží se pochopit krajinu. Její význam pro současnou společnost. Je to střední škola s internátem, kde se společně připravují budoucí biologové, krajináři, architekti, zemědělci, lesníci i ekonomové. Učí se jak naše prostředí funguje, co znamená, jak z něj těžit a jak ho kultivovat.

Budova školy je zatesaná do Širokého kamene, stolové hory s obrovskou plošinou, kterou zpřístupňuje a obývá. Je to věž nad rozléhlými lesy a jezery; je to lidský zásah.

Do skály se vstupuje po velkých schodech. Ty vedou do zaklenuté vstupní haly s menšími prostory laboratoří a dílen. Zde jsou místa hlavně pro studium přírodnin a práci se dřevem. O něco víš je zase třída s dlouhým stolem, kde je hlavní dialog.

Škola je protkána pokoji studentů v několika variantách, tak, že někdo bydlí vedle třídy, jiní pod a nebo nad, sami, po dvou, třech nebo čtyřech. Hranice mezi školou a volným časem je zde mnohem nejasnější, zvonek tu nezvoní a část studia je v rukou studentů jako self-study. Studenti se tak různě proplétají školou, po plošině a nebo venku krajinou jak zrovna jejich bádání vyžaduje.

Celá škola se pak sejde vždy na snídani, oběd a večeři v největším prostoru školy – jídelně, která je na úrovni plošiny a má otevřený výhled do krajiny. Tady jsou spolu.