Lukáš Koubek /Public Art Garden // JFK#10

14/12/13 | Architektura, Nominovaní

ateliér:  Ing. arch. Antonín Novák / asistent:  Ing. arch. Vladimír Balda

Původní zadání se týkalo drobné, nízko nákladové bytové zástavby.  Při toulkách městem mě zaujaly tři trafostanice v historickém jádru města, říkal jsem si, že v dnešní době  již nemusí být město hyzděno stavbami tohoto typu. Dnes je možné tyto objekty uložit pod zem a vytvořit namísto nich nějaké jak esteticky, tak funkčně přínosnější stavby. Toto se stalo mojí pevnou myšlenkou a smyslem přístupu k práci.

Vybral jsem si nádherný kus země v těsném vztahu mezi historickým centrem Litomyšle a zámeckým areálem, avšak pozemek byl pochroumaný objektem trafostanice.  Proluka v nikdy nevytvořené blokové zástavby Na Máchadle mě oslovila hned v prvních momentech návštěvy. Lákalo mě blok domů nějakým způsobem dotvořit, zacelit, učesat. Při analýzách jsem postupně objevoval větší a větší krásu tohoto místa. Pomalu jsem přicházel na to, že stavba bytového typu není vhodné řešení, ačkoli v územní plánu je s tímto záměrem počítáno. Místo na kraji parku, pod budovou muzea si žádalo spíše nějaký objekt veřejného charakteru. Socha, galerie, divadlo.

V rámci rozboru okolí jsem  kontaktoval  majitele okolních pozemků. Jedním z majitelů sousedního pozemku je galerista Zdeněk Sklenář. Seznámil jsem ho se svým záměrem dotvořit tento zapomenutý blok. Sklenář byl překvapen a potěšen. Říkal, že již delší dobu má v plánu vystavět zde kapli umění a že mi k projektu propůjčí svůj sousední  pozemek, kde se nyní nachází zahrada Art1. Po krátkém rozhovoru jsem přijal jeho výzvu s potěšením. Měl jsem tedy k dispozici dva druhy pozemků. V levé části pozemek pana Sklenáře, dle územního planu specifikovaného pro bytovou zástavbu, ale s přáním kaple umění. V pravé části se nacházel pozemek města se stále fungující a pro své okolí potřebnou trafostanicí.

Po dalších úvahách jsem se rozhodl vytvořit kombinaci několika funkcí. Na  levém pozemku Art1 vznikají dva byty pro krátkodobé ubytování potulných spisovatelů a umělců. V pravé části se trafostanice přesouvá pod zem a vzniká zde kaple umění. Prostor pod těmito funkcemi je spojen univerzálním veřejným sálem sloužící drobným divadelním spolkům, veřejným akcím a dočasným výstavám.  Plochá střecha funguje jako sochařská zahrada.

Kaple umění je pojatá jako socha při vstupu do parku. Při návrhu byla snaha vytvořit tichý, útulný a bezpečí navozující prostor. Hmota byla formována vytesáváním jedním druhem nástroje. Němá stavba se vyznačuje dominantní vertikálou, která se snaží upoutat a vytvořit nároží nevyvinutého a ve spodní části dle územního plánu nesmyslně                nezastavitelného nároží. Vertikála je čitelná pouze z ulice Boženy Němcové tj. pohledová osa od kostela Rozeslání sv. Apoštolů a z ostatních částí města je neviditelnou, nerušící. Dalším dominantním bodem je otvor,  brána, vstup do kreativního světa. Vstup do kaple umění je tvořen úzkou puklinou mezi dvěma objekty, která má za úkol zvídavého člověka vtáhnout do svých útrob.