Vendula Urbanová /Dům s divadlem // JFK#10

14/12/13 | Architektura, Nominovaní

bakalářská práce

vedoucí práce: prof. Ing.arch. Zdeněk Fránek / asistent: Ing. arch. Dana Raková

Zadání reagovalo na konkrétní poptávku investora po levném vesnickém divadle pro 50 až 80 lidí, které již teď provozuje v pronajatých prostorách. Návrh divadla s bydlením pro rodinu a herce je umístěn do Janova, vesnice nedaleko Litomyšle, kde si stavebník za tímto účelem koupil parcelu o výměře 1200 m2.

Pozemek se nachází v údolí u potoka, který se vine skrz celou vesnici a určuje její lineární charakter.

Velikost a orientace pozemku výrazně ovlivnila přístup k této stavbě, kdy bylo nejefektivnější umístit všechny funkce do jedné budovy. Terén je svažitý od západu k východu a klesá přibližně o tři metry. Pod úrovní terénu v západní části je umístěn sklad, ve východní části se nachází pokoje rodiny, které mají výhled do zahrady a blízkých stromů. Hlavní vstup pro divadlo je natočen směrem k rybníku, kde by bylo možné rozšířit divadlo o dočasnou letní scénu. Sál je osvětlen jihozápadním světlem, které vstupuje skrz úzké štěrbiny. Na severní straně má dům záda.

Nejvhodnější formou pro provoz vesnického divadla se jeví stodola. Ale novostavba divadla by měla působit na vesnici důstojněji a výrazněji než obyčejná stodola, měla by přitahovat pozornost. Objekt možná někoho pobuřuje, v někom vzbuzuje zvědavost, ale zároveň láká svoji estetikou a vyzařujícím klidem.

Rossi ve své autobiografii píše, že v divadle nemůže být nic náhodné, ale ani jednou provždy vyřešené.. Je zvláštním obydlím s podivnou směsicí inženýrství a fantazie.

Zvenku černá dřevěná asfaltová bouda v sobě ukrývá betonové kulisy, které tvoří černý horizont, oponu, ale i lóže. Tyto vložené objemy jasně vymezují prostor sálu a zázemí pro rodinu a herce. To celé je pod obloukovou dřevěnou střechou, vznášející se v jedenácti metrech nad hlavami návštěvníků. Celý interiér je šedivý, aby neodváděl pozornost od divadelního představení. Strohost betonu a zšedlého dřeva střídá barevnost lidí a kostýmů.

Provoz

Návštěvník přichází směrem od potoka, kde již z dálky vidí veliká otevřená vrata (3,7×3,7 m) s těžkým kováním vedoucí do zádveří, které slouží také jako kuřárna nebo letní terasa. Vzhledem k principům současné divadelní scény se jako nejvýhodnější jeví multifunkční variabilní prostor. V tomto konkrétním případě navíc není potřeba pro tak malý počet návštěvníků stavět stupňovité hlediště.

Aby se sál mohl co nejrychleji po představení proměnit na hospodu nebo jen vyklidit, je v podlaze otvor vedoucí do skladu a ze stropu visí kladka. Kladky jsou také využity na zavěšení žárovek, které se po představení spouští nad stoly a dotváří tak intimnější osvětlení. Během představení je sál osvětlován z balkónů stojacími divadelními lampami.

Na sál navazují další provozy, a to veřejné (toalety), polosoukromé (klubovna, kuchyně), soukromé (šatna, bydlení,…).

Dům má také dva soukromé vstupy, jeden je ze zahrady a druhý z příjezdové cesty, který je situován na západ. Tyto dveře nejsou na první pohled na fasádě viditelné, aby neodváděly pozornost od vstupu hlavního a zároveň propojují šatnu rodiny, ta je umístěna podél rampy.