Jiří Lukáš a Adam Lacina/Člověk, vesnice a krajina – vize pro Fojtku// JFK#10

14/12/13 | Architektura, Nominovaní

Naše vesnice se potýkají s mnoha problémy. O některých se mluví hodně, o některých méně a ještě méně se mluví o příčinách těchto problémů.

Nás posedla touha najít příčiny a určit směr jakým by se mohla současná

vesnice ubírat. Ne však ledajaká vesnice! Vybrali jsme si malou horskou vesnici, která leží v CHKO Jizerské hory. Trápí nás ztráty, které Fojtka utrpěla, a kterými stále trpí. Ztráta zájmu o krajinu, o vesnici, o sousedy. Obyvatelé už snad vnímají jen své ploty. Fojtka už 60 let zarůstá.

Chceme Fojtku probudit, dát jí identitu. Identitu pastevecké osady. Nepředstavujte si však romantickou scenérii čerstvě spasených kopců, ale spíš tvrdou práci, vůni slámy, hlíny a hnoje.

Pořádně jsme to promysleli, tak aby se snesla zvířata s rostlinami a ty se snesly s krajinou a aby se krajina snesla s lidmi a jejich domy. Jedině tak bude vše fungovat.  Navrhujeme rotační pastvu přibližně čtyř set ovcí, které se budou prohánět na sedmdesáti pěti hektarech pastvin a v desíti hektarech sadů. Na pastviny jsme navrhli ploty a do sadů úly. Pro ovce jsme postavili salaš a pro zpracování jejich masa nová jatka. Nezapomněli jsme ani na lidi a do bývalé přádelny jsme umístili vesnický sál a ubytování, spolu s moštárnou a sýrárnou. Vesnický sál jsme pak propojili s malým prostranstvím a vytvořili tak pevný střed obce. Celá ves má v návrhu i svou jasnou hranici, je jí obslužná cesta, která jako svorka drží Fojtku pohromadě.

Vše by spravovala obec, respektive obecní pastevec. Půdu by si obec pronajímala přímo od soukromých majitelů. Začátek by rozhodně nebyl snadný, ale obec a stát nějakou tu půdu vlastní a na té by se začalo. Nejdříve v malém a postupně by se vše rozrůstalo. Přibývalo by ovcí, jabloní, sýrů, medu, masa, jablek a moštů. Nakonec by na Fojtce bylo práce pro sedm hezky placených lidí.