Mladá krev Liberce
Liberec, stotisícové město, má zhruba šest tisíc studentů. To není úplně málo. V centru města je přitom přítomnost studentů nepatrná. Ve městě přitom existuje skromná, ale živá komunita tvůrčích lidí, majitelů podniků, kavárníků, architektů, umělců a fungujících alkoholiků, která dělá Liberec městem, kde “doma” nekončí za dveřmi bytu, ale sahá i do ulic, náměstí a hospod, kde potkáváme přátelé. Město, kde se dobře žije a vznikají dobré věci. Nicméně jakoby tato tyto dvě skupiny tvořili dva kruhy Vennova diagramu, které se sotva protínají. Má diplomová práce je tedy do určité míry snem, ambicí nebo vyjádřením touhy po tom, aby studenti žili v centru města. Jedna z mnoha prostorových rezerv dolního centra k tomu přímo nabádá. Pozemky bývalé fabriky Christiana Linsera, kde se kdysi vyráběly motocykly Zeus leží mezi dvěma ulicemi Barvířská a Široká, v srdci nočního života Liberce a na spojnici všech nejdůležitějších barů. Návrh je odpovědí na to, jak stavět v komplikované struktuře mezi Papírovým náměstím a Libereckými benátky. V Místě nehotovém, nesourodém a komplikovaném, přesto však kouzelném a majícím kvality. Na jednu stranu je ambice rezervy zastavovat intenzivně, na druhou stranu jsou zde stávající kvality místa. Mezi těmi je nejdůležitější členitost a prostorová rozmanitost. Lze stavět vysoko, pokud je zachována členitost. Dotváření mikronáměstí a tvorba nových prostrantsví, držení uliční čáry a kompoziční umisťování vyšších hmot. Namísto anonymních trojtraktů jsou studentské pokoje sdružovány po studentských bytech tak, že vzniká sociální hierarchie já - moje parta - ostatní studenti - město. Bydlení je doplňěno o hospodu, galerii FUA, prádelnu a další. K tomu všemu pak učitelské a absolventské bydlení, technologická dílna ve staré slévárně nebo coworkingový prostor. Triangl Resslovy ulice s mohutným stromem, intimní studentský dvůr, pootevřená piazzeta. Výsledkem by měl být sociálně, prostorově, i esteticky vrstevnatý kousek města.
projekty
Nové hlavní nádraží Brno
Neuvěřitelných čtyřiadevadesát let se Brno rozhodovalo o poloze hlavního nádraží. Už několikrát bylo velmi blízko realizaci nového nádraží, ale historické události – Velká hospodářská krize v roce 1929, druhá světová válka a poválečná obnova, nebo okupace v roce 1968 stavbu nového nádraží odložily. Nové nádraží má vytvořit jádro multimodálního uzlu mezinárodní, celostátní a regionální železniční osobní dopravy v návaznosti na regionální a nadregionální autobusovou dopravu, městskou hromadnou dopravu a další formy pohybu po městě – pěší cesty, cyklodopravu. Mimo jiné nádraží formuje střed nově vzniklé čtvrti, vytváří prostorovou dominantu v území a nabízí řadu atraktivních funkci a prostor, které patří městu budoucnosti. Autor koncipuje novou nádražní budovu včetně přidružených funkci jako jeden celek, který navazuje na nově vznikající okolní blokovou zástavbu. Díky svému prostorovému uspořádání nova hmota nevytváří barieru v území a podporuje přirozené toky lidi. Pracuje s pohledovými osami a návaznosti na historické centrum. Velky důraz je kladen na snadnou orientaci pro cestující a co nejkratší přestupové vzdálenosti pro všechny druhy dopravy. Architektonicky vyraz objektu vychází ze snahy zredukovat velké meřítko a vytvořit příjemné lidské prostředí ve všech úrovních. Přirozené denní světlo je důležitou součásti návrhu jak na nástupištích, tak i v prostorech pod drážním tělesem.
ÚZEMÍ HORNÍ LIBNĚ JE PROTKANÉ NEVYHOVUJÍCÍMI STAVBAMI NARUŠUJÍCÍ URBÁNNÍ STRUKTURU BLOKOVÉ ZÁSTAVBY. ULICE JSOU ÚZKÉ, NEHOSTINNÉ, PATŘÍ AUTOMOBILŮM. AČKOLI JE LOKALITA VELICE DOBŘE DOSTUPNÁ VEŘEJNOU DOPRAVOU, DOPRAVNÍ ZATÍŽENÍ OD OSOBNÍ AUTOMOBILOVÉ PŘEPRAVY JE NA NĚKTERÝCH MÍSTECH AŽ NEÚNOSNÉ. VEŘEJNÉ PROSTORY JSOU ZANEDBANÉ, VYUŽÍVANÉ JAKO PARKOVIŠTĚ, NEBO NEJSOU VŮBEC PŘÍTOMNÉ. CÍLEM NÁVRHU BYLO VYTVOŘIT MÍSTU NOVOU IDENTITU. ABY VĚTA ‘JSEM V LIBNI’ MĚLA POZITIVNÍ KONOTACE. ABY BLOKOVÁ ZÁSTAVBA VYUŽÍVALA SVŮJ POTENCIÁL A FUNGOVALA JAKO JEDEN CELEK. ABY BYLY VNITROBLOKY PŘÍZNIVÝM MÍSTEM, KTERÉ NENÍ PLNÉ AUT ČI NEHODNOTNÉ ZÁSTAVBY. ABY NEBYLA MĚSTSKÁ STRUKTURA NADÁLE NARUŠOVÁNA NÍZKOPODLAŽNÍMI DOMY. ABY VEŘEJNÉ PROSTORY, JAKO JSOU ULICE, NÁMĚSTÍ, PŘEDPROSTORY VEŘEJNÝCH INSTITUCÍ, BYLY JASNÝMI BODY NAŠÍ TRASY. ABY NOVÁ ZÁSTAVBA NEBYLA MONOFUNKČNÍ, JAKO JE TOMU TEĎ U ČISTĚ OBYTNÝCH BLOKŮ. ABY VZNIKLÉ DOMY PŘINÁŠELY NOVÉ MOŽNOSTI BYDLENÍ A ABY SOUZNĚLY S PROSTOREM, KTERÝ JE OBKLOPUJE. ABY SE DALO V LIBNI NEJEN BYDLET, ALE I PLNOHODNOSTNĚ ŽÍT. PRVNÍM BODEM NÁVRHU BYLO ZMAPOVÁNÍ NEVHODNÉ ZÁSTAVBY CELÉ OBLASTI A NAVRŽENÍ HMOT RESPEKTUJÍCÍ IDEÁLNÍ VÝŠKU BLOKŮ TAK, ABY SAMY SEBOU DOTVÁŘELY MĚSTSKÉ PROSTŘEDÍ A RESPEKTOVALY STÁVAJÍCÍ ULICE. VZHLEDEM K ABSENCI VEŘEJNÝCH BUDOV A KVALITNÍCH SLUŽEB BYLY NAVRŽENÝM HMOTÁM PŘIŘAZENY FUNKCE ROZBÍJEJÍCÍ MONOFUNKČNÍ OBYTNOU NÁPLŇ A DEFINUJÍCÍ CENTRUM ÚZEMÍ. NA TENTO KROK NAVAZUJE UPRAVENÍ ULIC, PŘEDEVŠÍM JEJICH ZKLIDNĚNÍ A ODKLON DOPRAVY. V NEPOSLEDNÍ ŘADĚ DOŠLO K LEPŠÍMU VYMEZENÍ VEŘEJNÝCH PROSTOR V ZÁVISLOSTI NA FUNKCÍCH NAVRŽENÝCH OBJEKTŮ. DRUHÝM BODEM NÁVRHU BYLA SNAHA NALÉZT VHODNÝ TYP ZÁSTAVBY PRO JIŽNÍ OBLAST, KDE SE V SOUČASNÉ DOBĚ ROZPROSTÍRÁ NEKULTIVOVANÁ VZROSTLÁ ZELEŇ, ROZPADLÉ ZÍDKY A VYŠLAPANÉ CESTIČKY. DO ÚZEMÍ JSOU UMÍSTĚNY BODY VYTVÁŘEJÍCÍ MEZI SEBOU VAZBY NAPOJUJÍCÍ SE NA MĚSTSKOU STRUKTURU. TVOŘÍ PROTIVÁHU K MONOFUNKČNÍ, UZAVŘENÉ BLOKOVÉ ZÁSTAVBĚ. VYTVÁŘEJÍ VLASTNÍ SVĚT MEZI SEBOU. NAMÍSTO BLOKŮ JSOU ZDE UMISŤOVÁNY BYTOVÉ DOMY PODPORUJÍCÍ MYŠLENKU COHOUSINGU S VEŘEJNÝM ČI POLOVEŘEJNÝM PARTEREM. DOMY MAJÍ DÍKY SDÍLENÉMU PROSTORU BALKONU ŽIVOU FASÁDU TVOŘENOU SVÝMI OBYVATELI. DOCHÁZÍ K REVITALIZACI ÚZEMÍ, K JEHO ZAČLENĚNÍ DO MĚSTA BEZ TOHO, ABY ZTRATILO SVŮJ CHARAKTER. PROSTŘEDNÍ MEZI DOMY JE KULTIVOVÁNO, JE ZDE PONECHÁNA ZELEŇ A JE VHODNĚ DOPLNĚNA O ZELENÉ A VODNÍ PLOCHY. VEŘEJNÉ PROSTORY, VYTVÁŘEJÍCÍ ZÁLIVY MEZI DOMY A MEZI KOMUNIKACEMI, PLYNULE NAVAZUJÍ NA MĚSTSKOU TŘÍDU VEDOUCÍ DO CENTRA CELÉHO ÚZEMÍ. MÍSTO JE OTEVŘENÉ, PRŮCHOZÍ A ZVE K OBÝVÁNÍ.
Maličký místo klidu, ticha a tepla. Jen pro Tebe. A pro kohokoli, koho tam chceš mít s sebou. Saunu Vozejk si můžeš vodvízt na svoje voblíbený místo a udělat si z něj místo ještě voblíbenější. Pomocí výklopné terásky a votvíravých panelů si saunu můžeš rozšířit o vochalazovací prostor s výhledem.
Layers of Liberec
This project is part of the new train station proposition for the city of Liberec, the mixed purpouse high rise building is divided into two main parts, the residential section on the upper part and office spaces on the lower part. The 1st floor connects to the train station, acting as a food court with direct access and visibility towards the train platforms. Under this on the ground floor there is a fitness center for the residents and office workers. The building is placed on the southern side of the railway but it is connected to the northern side through the trainstation, which serves equally as a pedestrian walkway. People can come from either side of liberec, park their vehicles or arrive from the train station or public transport system and find their way to their residence or office space without a problem. The building is placed to be visible from the street of prvniho maje, acting as a beacon for the new train station. On the southern side the terrases are broken up on three parts, making the building seem less tall and imposing for the surrounding residential zones. Trees are placed on these balconies in big planters to help de-mineralise the facade and to help create a nice space for office workers to take a break. The offices are on the lower part of the building so that the residential part can be as far away from the railway as possible. The roof boasts a hottub and common kitchen with a beautiful view on all of liberec and its surrounding hills. The design of the building follows the idea of layers, the train station being the first layer and from there on we can see full 360 degree balconies acting as layers set one on top of each other.
ŠEV JSEM STEHEM MĚSTSKÝCH OSTROVŮ AKROPOLÍ BLÍŽÍCÍ SE K NEBESŮM OŽIVUJI PROSTŘEDÍ NIKOHO ZVÝRAZŇUJI
Zeleň / Monument
Dve myšlienky tvoriace základ urbanistického návrhu hrany mesta Brno. Zeleň tvorí základ, výkres a monument typický prvok v danej okrajovej obytnej štruktúre symbolizujúci ukončenie mesta, jeho vytýčenie. Takýmto abstraktným ohraničením mesta získam viac možností prilákať do mesta viac turistov a vytvárať tak množstvo turistických, cyklistických trás. Pre mnou navrhnutú obytnú štruktúru som ako vytyčovací bod zvolila zvonicu, ktorá je dominantou celého územia. Os vedúca od centra mesta až k zvonici predstavuje hlavnú tepnu územia s kultúrnym vyžitím, občianskou vybavenosťou a množstvom iných funkcií. Pôvodné skleníky stojace na tejto osi som ponechala, obnovila a v jednom vytvorila hydroponické pestovanie, v druhom sa nachádza food market. Týmto sa ponechal genius loci poľnohospodárskeho miesta.
SAUNA FUGU
Sauna je místem klidu, relaxace a rozjímání. Člověk, tak znaven shonem a prací, narazí uprostřed města na objekt velmi atypický a neznámý. Přijde blíž a zjistí, že se jedná o saunu. Otevře si a zatopí. Svlékne se a do rozpálené sauny si lehne. Uvolní se a všechny starosti hází za hlavu, přemýšlí nad tímto podivným prostorem a okny pozoruje zamlžené lidi venku. Nad sebou vidí čistě a jasně vršky budov a modré nebe. Když již cítí, že je dost prohřátý, ochladí se v odpočinkové zóně kbelíkem vody.
Fugu je japonské slovo pro rybu, která se nafoukne, když se cítí být v nebezpečí. Sauna Fugu je prostor, který expanduje v případě potřeby ukrýt se před vším ruchem města.
Sauna je navržena tak, aby byla co nejlépe transportovatelná, proto když je složená, zabírá pouze 2,4 m2 zastavěné plochy, avšak v rozloženém stavu 12,68 m2. K jejímu transportu je zapotřebí pouze vozík nebo auto s valníkem.
Sauna může být umístěna kdekoliv - ve městě, na poli, v lese, u vody, na sněhu a dalších. Nabízí člověku únik, chvilkové přístřeší a příjemné prohřátí.
Uvnitř jsou skládatelné lavičky, na kterých se dá i pohodlně ležet.
K topení jsou použita kamna na dřevo.
stoupám zavírám za sebou dveře odkládám si věci vstupuju do rozpálené místnosti - vstávám v okně zahlédnu vnější svět jdu do sprchy voda je ledová po žebříku lezu ještě výš ležím pod širým nebem pozoruju hvězdy
BAUGRUPPEBerlínské Baugruppen “spolky pro bydlení” byly převážně založené na začátku 21. Století. Vzniku hnutí Baugruppe také výrazně způsobil hospodářský propad na konci 90. let, kdy pozemky v centrálních oblastech byly k dispozici za srovnatelně nízké ceny. Však první Německé spolky pro bydlení nevznikly jenom z ekonomických důvodů. „Jejich členové spíše sdíleli cíl společného soužití ve spolku, které si zvolili. To je důležité zdůraznit, že architektura Baugruppe vznikla převážně z touhy skupiny lidí o soužití. Tento projekt byl navrhován s dodržením základních principů koncepce baugruppe. Návrh s kapacitou 60 bytů se skládá ze zón poskytování služeb, společenských zón a bytových jednotek které jsou umístěny především ve tři věžích. Zvolená lokace návrhu je křižovatka ulic Na Maninách a Jateční v Praze, na břehu řeky Vltavy.
projekty
Dva bloky betonu usměrňující proudění svahu. Dvě hmoty pohlcené zelení. Dva domy zrcadlící se v odrazu. Loděnice rozdělená ve dví.
3X6 JE JEDNA STOJÍM NOHAMA NA ZEMI A PŘESTO SE VZNÁŠÍM OBKLOPENA KORUNAMI STROMŮ 13 DÍLKŮ 4 BLOKY S JEDNÍM APENDIXEM APENDIXEM, JEŽ POHLÍŽÍ NA VODNÍ HLADINU HARCOVSKÉ PŘEHRADY VODA JE KLÍČ K CELÉ MÉ EXISTENCI - K VODĚ TÍHNU. SPOJENÍ VODY A BŘEHU MI UDÁVÁ JASNÝ SMĚR. LINKU, KTEROU RESPEKTUJI, MOŽNÁ I ZTĚLESŇUJI. V JEDNOTNÉM SMĚRU NASEDÁM NA VODNÍ HLADINU A VE SMĚRU STEJNÉM UKLÁDÁM LOĎ. NEBOŤ S LODÍ LÉPE MANIPULOVAT NA VODNÍ HLADINĚ, NEŽ-LI VE VZDUCHU. NA BŘEHU HARCOVSKÉ PŘEHRADY, TAM JSEM MATKOU LODÍ. UCHOVÁVÁM JE POD SVÝM TRUPEM.
Je ospalé říjnové dopoledne a mezi mraky nenápadně prosvítá slunce. Odrážím se od mola a po krátkém zhoupnutí, které mi připomíná, že již nejsem na pevné zemi se dostávám na hladinu. Jedno tempo, dvě tempa, přestávám myslet na práci těla. Dívám se vpřed, užívám si vítr a každou vlnku, která si šeptá s lodí. Hladina představuje hranici rozdílných světů, které by bez ní nemohli existovat. Hladina vždy zaujímá tvar ostré roviny a díky její přítomnosti si lépe uvědomujeme tvarosloví krajiny. Hladina není neukončenou plochou, vždy je ohraničena břehem.
Hmota vystupující ze svahu. Skrz stromy nahlíží na vodní hladinu. Otevřené čelo. Transparentní fasáda. Dřevo. Uvnitř...ale v neustálém kontaktu s venkem. Loděnice.
PROSTOROVÉ USPOŘÁDÁNÍ
Jako nejlepší pozice pro umístění samotnoé budovy nového vlakového terminálu se nabízí prostor nad samotným koridorem dráhy. Výhodou je snadný přístup k nástupištím a urychlení přestupů. Pochozí úroveň terminálu je tak zároveň s okolním terénem, což nabízí celkově větší přehlednost.
Zastávky autobusů budou situovány v rovině terénu na pomyslném třetím nástupišti. Hned za nimi bude linie pro TAXI a K+R.
ARCHITEKTONICKÝ VÝRAZ
Nejvýraznějším architektonickým prvkem je zastřešení plynule přecházející z hlavní haly terminálu nad všechna nástupiště. Výsledkem mají být harmonické linie a vzdušnost odkazující k historickým železničním budovám. Skořápku tvoří trojúhelníková prostorová síť dřevěných trámů. Ta je nad nástupišti pravidelně podepřena ocelovými sloupy, zatímco v celém tubusu terminálu je dřevěná konstrukce doplněna sítí ocelových vzpínadel. Tento způsob konstrukce nijak nenarušuje vnitřní otevřený prostor tubusu.
Výplně trojúhelníkového rastru jsou tvořeny pneumatickou ETFE, která je výrazě lehčí než sklo.
PLÁNOVANÝ VÝVOJ
Osa nového terminálu navazuje na současnou osu silničního mostu a komunikace z Nehvizd do obce Horušánky. Stávající most bude sloužit dále jen pro pěší a cyklisty a automobilová doprava na Horušánky bude zajištěna po nové komunikaci. Hlavní dopravní cesta k smotnému terminálu pak bude vedena od exitů 8 a 11. Nárůst dopravy tak neohrozí obec Nehvizdy.
Na ose Nehvizdy-Terminál-Horušánky se očekává další rozvoj zástavby, která bude bezprostředně navazovat na předprostor terminálu. Ten je navržen tak, aby byl již součástí této zástavby. Součástí terminálu jsou již některé prvky občanské vybavenosti, jako je bistro, kavárna, supermarket a další drobné prodejny.
PARKOVÁNÍ
Parkování ve dvou úrovních zajišťuje pohodlný přístup ze všech 3000 parkovacích míst a zároveň snižuje celkovou zastavěnou plochu. Parkovací plocha je doplněna stromy a přehlednými pěšími cestami. Místa pro stání jízdních kol jsou součástí hmoty terminálu.
Městský dům jako těžiště
Lokalita kolem Papírového náměstí v Liberci nefunguje jako celek. Má však svůj charakter. Návrh městského veřejného domu tvoří výchozí bod v konverzi celé čtvrti. Bod, jenž je novou dominantou čtvrti. Bod, jenž uvádí okolní síly do rovnováhy. Bod, jenž celou lokalitu sceluje. Bod, jenž definuje novou identitu. Bod se stává novým těžištěm.
Zadáním bylo navrhnout jeden městský blok na území Dolního centra města Liberce. Urbanismus, který je výsledkem, má navazovat na roztříštěnost současného stavu okolí. Ze vzniklého urbanismu jsem si vybrala konkrétní tři budovy a řešila vztahy mezi nimi. Jeden z nich – bytový dům je zpracován podrobněji. Nová tvář centra Liberce odkazuje na starou zástavbu, dává čtvrti nový pohled na to, jakým způsob se dále může vytvářet.
Ráno mě probudí sluneční paprsky. Vstanu a sejdu po schodech do pekárny pro čerstvé rohlíky. Cestou potkám souseda, když spěchá do práce. Po návratu si sednu k oknu a se snídaní v ruce pozoruju, co se děje na tom našem náměstíčku. Do centra města, kde pracuju, to mám za pět minut, tak nemusím spěchat. Přímou cestou se dostanu z náměstí před domem až na “Papírák”. Odpoledne po práci si sednu s kávou na pavlač. Zdraví mě sousedka, která vedle zalévá své květiny. Dopiju kávu a jdu si umýt hrnek. Kuchyní prostupují paprsky zapadajícího slunce. Nejkrásnější denní doba.
TERMINÁL VRT PRAHA-VÝCHODNávrh nového terminálu vysokorychlostní železniční tratě v území obce Nehvizdy na východě Prahy dle zadání architektonické soutěže. Terminál bude sloužit jako sběrný bod východní části Středočeského kraje jak pro dojíždění do metropole, tak pro meziměstskou i mezinárodní dopravu. Musí zajistit pohodlný a rychlý přestup jak mezi vlaky, tak na hromadnou i automobilovou dopravu. V území je potřeba vyřešit vazbu na stávající obec, umístit kapacitu pro 3000 aut a zajistit efektivní pohyb autobusů, automobilů, cyklistů a chodců. Stavba je formována konkrétními funkčními požadavky a limitována prostředky zadavatele. Její prostor je oblekem šitým na míru všem druhům pohybu uvnitř. Stavba musí být skromná a zároveň velkorysá, musí být odolná a zároveň vlídná k uživateli. Principy: 1. Kvartální koncepce terminálu s dvěma osami symetrie, která jednoduše vytváří více cest pohybu, eliminuje tzv. hrdla, minimalizuje čas přestupu a tím i prostorové nároky; 2. Horizontalita roštových konstrukcí, které vytvářejí rovinu pro bezbariérový, intuitivní pohyb, odkazuje na ráz okolní krajiny. 3. Subtilita a průhlednost vertikálních konstrukcí usnadňuje prostorovou orientaci přestupujícího a zajišťuje vizuální kontakt s okolím. 4. Redukce. Zůstává jen to potřebné - jednotlivé elementy konstrukce: střecha, fasáda, podlaha, podhled. Architekturou je samotná souhra těchto elementů - proporce a organizace. 5. Modul. 625 - 1250 - 2500 - 5000 - 35000. Prostupuje stavbou od člověka až po parametry tratě - osovou vzdálenost nástupišť. Inverzní obrazy nám jako rentgen ukazují jen to nejpodstatnější a ponechávají prostor imaginaci, tak jako samotná stavba je pohledem do budoucnosti.
LODĚNICE
MÍSTO, KAM SE JDE NA TRÉNINK
MÍSTO, KTERÉ NENÍ OBYČEJNÝ DŮM, ALE JEHO VÝZNAM NENÍ TAK VELKÝ, ABY O NĚJ MUSEL KAŽDÝ ZAKOPNOUT.CHCI, ABY ČLOVĚK, KTERÝ POPRVÉ HLEDÁ HARCOVSKOU LODĚNICI POZNAL, ŽE DORAZIL, KAM CHTĚL.
UJISTÍ HO O TOM MOLO, LODĚ, KTERÉ UVIDÍ VE SKLADU, A ZNAK ODDÍLU NA FASÁDĚ.
projekty
Divadelní scéna, vytvořena z pětadvaceti světelných panelů, které mohou samostatně měnit svou barvu nebo intenzitu světla. Spodní prostřední čtyři panely navíc mohou být přesunuty doprostřed jeviště a tvořit samostatnou kulisu. Z velkého prostoru se stane malý a naopak. Tyto panely i v kombinaci s dalšími prvky jako například mlhostroj nebo lasery a zvuky, dokáží pomoci performerům dokonale navodit či prohloubit atmosféru zážitku a pohltit diváka.
Má práce je soubor videí, které jsou myšleny jako pohybující se obrazy se zvukovou stopou. Obrazy zaznamenávají jednotlivé scény z oblasti interiéru. Vizuál obrazu i zvuk se postupem času začínají deformovat a násobit, toho má symbolizovat, jak nás může delší čas strávený ve stejném prostředí ovlivnit psychicky. Obraz i zvuk se posptuně stávají až abstraktními. Koncept a práce vznikly v období druhé vlny koronaviru v roce 2020 a toho se odráží na tom, jak upravený koncept vznikl. V této době byla mnoha studentů poslána ze škol na distanční výuku a spousta veřejných míst byla uzavřena. Koncept se inspiruje pocity, které jsem měl z několika měsíců trávených ve stejné místnosti.
Zahradní slavnost
Nejde o to co vám kdo říká, ale jak to říká. Nic nedává smysl a prvotně důležité aspekty se časem mění na zanedbatelné maličkosti. Tyto maličkosti člověka pak jen matou. Vše se neustále točí dokola v kruzích a tyto kruhy nemají jasné konce. Vše eskaluje do absurdních rovin.
Pěna dní
ADVENTAdvent je projektem založeným na veřejně prezentovaném adventním kalendáři. Stejně jako klasické adventní kalendáře má i tento projekt čtyřiadvacet postupně zveřejňovaných částí. Každý jeden díl byl prezentován jako kus látky s datem a textem přišpendlený na mém oblečení. Kalendář jsem tedy nosila během prosince na sobě, byla jsem sama adventním kalendářem. Instalaci na oblečení jsem si každý den nechala vyfotit člověkem, s nímž jsem zrovna trávila čas, v prostředí, v němž jsem zrovna trávila čas. Fotky jsem následně vkládala na svůj instagramový účet s hashtagem #advent vyznačeným i na jednotlivých látkových tabulkách. Texty, z nichž je adventní každodeník tvořen, jsem napsala jako adventní kalendář již dříve. Nepoužila jsem aktuálně psaný kalendář z důvodu, že letos na sebe texty na každý den navazovaly a jednotlivě prezentované dny by byly vytrženy z kontextu celkového konceptu.
Interaktivní autoportrét
Interaktivní autoportrét – prostorová kompozice, připomínající počítačovou hru, ve které jsou stránky zápisníku (deníku) a audio záznamy vloženy do 3D prostředí. Vytržené stránky zápisníku se vlní na věšácích a symbolizují "sušárnu" deníku, kde je papírový zápisník nebo deník najednou zdrojem zvuků, a spolu s tím i jiných, neviditelných příběhů, které nebyl autor schopen zaznamenat textem nebo obrazem. Zvuk symbolizuje ty momenty a podrobnosti našeho života, které například zanedbáváme, chceme udržet v tajnosti, nebereme vážně atd. Vedle každé stránky můžeme slyšet zvuky, stačí se přiblížit k některé stránce deníku. Interaktivní 3D zpracování s procházením objektu symbolizuje navázání autoportrétu na čas a také jeho nelineární podstatu. Autoportrét – není jenom obraz člověka, ale také cesta skrze jeho tvorbu, denní rutinu. Cesta k poznání osobnosti člověka je pro každého, kdo se s ní potká, jiná. I jeho obraz je ve skutečnosti prostorový - dá se na něj podívat z různých úhlů.
projekty
Kaňky v lemu Liberce
Lem, rozhraní mezi městem a krajinou. Lem je v místech bývalých vesnic, luk a polí, připojených k městu. Tvoří ho vesnické, předměstské, industriální a průmyslové charaktery. Lem má své kaňky. Místa způsobená neopatrným zacházením, území neprůstupná, nezapadající. Jsou-li malé, lze je přetvořit. Jde-li o kaňky velké, těžce přeměnitelné, musí se s nimi pracovat, s jejich velikostí, prostupností, intenzitou.
V libereckém lemu se vedle vnějších periferií nacházejí i velmi významné zastoupení ještě periferií vnitřních. Chátrající areály, zelené džungle a neprostupné terény vstupují v hlubokých údolích až do samého centra města a jako klíny ve špalku tak štěpí Liberec na oddělené části. Je třeba tyto klíny definovat, a nalézt způsob jak je z města vytrhnout a zacelit tak rány, které doposud napáchaly. Semestrální práce se zaměřuje na hledání strategie pro lem města Liberce.
Lem Liberce se rozvíjí
Město je opravdu živou strukturou, která vyžaduje péči a pozornost k detailům. Nejzranitelnější částí této struktury je krajina, která hustě obklopuje Liberec ze všech stran. Naším úkolem jako lidstva je zachránit každý kousek přírodní látky, naučit se respektovat veškerý život kolem nás. Tato práce je věnována analýze křehkých vztahů mezi člověkem, městem a krajinou.
Koruna Liberce
Téma ateliéru: Lem liberce Koruna jako slovo má mnoho významů, stejně jako má lem Liberce mnoho charakterů. U stromů má ale podobu jasnou. Její střed je složený z nejsilnějších částí, které se postupně dělí na menší až na samotný konec, který je složený z těch nejdrobnějších větviček. Tak vnímám Liberec a jeho lem. Propletené ulice různých tvarů a velikostí a je jen na nás, jestli je necháme dál růst nebo je ustřihneme a dovolíme na jejich místě vznik něčeho nového.
Lem Liberce obaluje centrum stejně jako okvětní lístky balí květ. Lem je část města, která má svůj charakter, plní funkci praktickou i estetickou. Je místem, které si zaslouží oživit, je místem, které má být atraktivní pro bydlení a trávení volného času. Je i místem pro pracovní příležitosti. Lem vymezuje bariéru živelnému rozrůstání do okolní cenné volné krajiny. V lemu chceme žít.
Lesk a bída Ústecko-Chomutovské aglomerace, sevřené mezi Krušnými horami a Českým středohořím, tkvěla posledních 150 let v průmyslu a těžbě hnědého uhlí. V současné době probíhá velmi pozvolné uzavírání povrchových velkolomů, které se následně vykloubeně zapojují do okolní krajiny. Bakalářská práce se zabývá spádovým územím lomu ČSA, na jehož území je ukončení těžby plánováno na rok 2024. Jelikož jsou těžební společnosti vázány zákonem navracet devastovanou krajinu do „původního stavu“, probíhají v současnosti na jeho území rekultivace a v budoucnu bude zbytková jáma zatopena. Antropogenní jezero v rozloze cca 670ha se tak stane v pořadí třetím na území Ústeckého kraje. Porevolučním pionýrem velkoplošného zatopování lomu je jezero Milada, na jehož revitalizaci byla na jaře 2020 vyhlášena architektonicko-urbanisticko-krajinářská soutěž, 10 let po ukončení napouštění jezera. Druhé vzniklé jezero Most, nesoucí jméno po městě, na jehož původním místě leží, se otevřelo veřejnosti bez komplexnější vize na začátku září 2020. Po lomu ČSA mají být zatopené také lomy Bílina, Vršany a Nástup-Tušimice. Charakteristickým rysem všech současných i budoucích jezer je jejich těsná blízkost sídel. O to podstatnější roli začleňování devastované krajiny by měla hrát resocializace území, které ztratilo svou paměť. Cílem práce je odhalování starých a vytváření nových vztahů v rámci odcizené krajiny. A to na základě studia historických a současných dokumentů, regionálních souvislostí a přístupů v lokalitách podobného charakteru.
Tato práce se zabývá návrhem strategie rozvoje libereckého lemu. Kde, co a jak by se mělo stavět, bourat nebo měnit? Lemem myslím území, která se nacházejí mezi městem a krajinou, ale nejsou ani městem, ani krajinou. Jak by se tyto oblasti měly rozvíjet? Lem, krásný v přírodě, v horách, s výhledy, atmosférou, ale neuspořádaný a divoký. A na druhé straně město. Tak co s tím?
Ústup
S tím systémem nemám nic společného – ani tolik, abych se stavěl proti němu… Co je to samota? Společnice vhodná ke všemu. Stojím před přírodou sám. Setkání mojí a její osamělosti si navzájem potvrzuje naší existenci. Zůstávám jediným pozorovatelem skutečnosti, sám nesu břímě ze zobrazení světa, jeho odhalení se lidskému pohledu. Chci se s ním smířit. Zakazuji si veškerou surovost vůči svému okolí, ačkoli okolní živly nezakazují žádnou surovost vůči mně. Odkázán jen na sebe přijímám skutečnost, že v chodu světa už nic neznamenám. Slunce je pro mě jediným ukazatelem času. Výška vodní hladiny je pro mě ukazatelem ročního období, jako kalendář. Hory jsou mohutné, voda je čirá, slunce zářící, vítr jemný a obloha blankytná - je to zkrátka jiný svět. Uprostřed vřavy klid, uprostřed klidu radostný vzduch. Přijdete a otevřete oči, lehnete si či sednete a srdce se vám naplní radostí. Je dobré vědět, že tam, daleko ve světě, stojí chata, kde je možné cosi, co nemá daleko ke šťastnému životu.
Je dusný podzimní den, blíží se večer. Příroda je prosáknuta častým deštěm. Kolem sebe cítíte esenci rozpadajícího se listí. Jdete hustým lesem. Půda s listím vám tvoří příjemný koberec. Kolem je ticho. Vám se hlavou honí různorodé myšlenky. Kolem vás jen pustý zelený les. Jdete o kousek hlouběji, jste rázem obklopeni skalními masami, prostředí, které ve vás vzbudí neočekávaný respekt. Máte před sebou miliony let formující se hmotu, která jakoby pořád rostla a chtěla ukázat svoji velikost. V jejím středu zeje hluboká propast, zcela jedinečný prostor vytvořen v druhohorách. Vaše myšlenky se v ní ztratí. Vzbuzuje ve vás pokoru, přitom pocit bezpečí. Pocit bytostné jistoty tohoto kamene. Začnete lézt vzhůru po jejích vrcholcích, až narazíte na skulinu v této skalní mase. Vejdete do ní, do obklopení jejího skrytu. Jeskyně propojující okolní svět s jedinečným prostorem přírodního úkazu pod ním. Cítíte symbiosu s masivem, jste s ním sjednoceni. Toto je vaše pevnost.
JE TO MOJE NEPORUŠITELNÉ ÚTOČIŠTĚ - ...
Je mi zima. Třu si o sebe ruce a snažím se alespoň trochu zahřát. Měla bych si užívat výhled na fjord a hory, kterým mizí vrcholky v oblacích. Příroda mě obklopuje ze všech stran. Doufám, že mé stopy ještě nezavál sníh a že najdu cestu zpět. Cesta mi připadá nekonečná. Po chvíli chůze vidím světlo, hřejivé světlo vycházející z mého útočiště. Cítím teplo. Jsem stále obklopena chladem, ale už mi není zima. Po těle se mi rozlévá hřejivý pocit. Proudí mi z hrudi až do konečků prstů. Vcházím. Cítím vůni domova. Došlapuji bosou nohou na měkké dřevo. Nejdříve mě oslní světlo z místnosti. Čas se najednou zpomalí. Dívám se ven z oken. Má vzpomínka na pocit chladu se každým okamžikem vzdaluje až úplně vyprchá. Tady jsem v bezpečí.
Městská galerie v LiberciRůznorodost výstavních prostor vzniká pomocí rozdílných rozměrů místností, výšek stropů a intenzitou osvětlení. Poskytuje tak mnoho možností pro vystavování.
MĚSTSKÁ GALERIE PRO LIBERECUmění je volnost a neomezená svoboda tvorby, proto by prostory ve kterých taková díla vystavíme, měly být stejné.
DOM HUDBY Skladba odehrávající se na místě, o kterém víme jen z doslechu. Skladba, do které se vstupuje dveřmi. Skladba rozdělená na čtyři části, odehrávající se v jedné hodině, s jedenácti hudebníky a třemi aktéry
Městská galerie v LiberciGalerie s průchodem spojující dvě náměstí a s prosvětleným atriem jakožto klidným místem pro odpočinek.
Hlavním cílem našeho úkolu bylo navrhnout městskou galerii pro město Liberec. Nebyli jsme téměř ničím omezeni, mohli jsme si zvolit jakékoliv místo, které pro nás konkrétně bylo dost vhodné k umístění galerie. Také jsme si mohli určit, jakým způsobem bychom v naší galerii vystavovali umělecká díla. Zabývala jsem se prostorem Libereckého výstaviště. Momentálně se zde nachází Technické muzeum a další části areálu jsou dost nevyužité. Areál je velmi zanedbaný a bylo by dobré, kdyby prošel celkovou renovací. Tento areál je jakoby „zapadlý“ v ďolíčku a z jedné strany se terén dost zvedá. Na vyvýšeném terénu se nachází velká budova školy. Svým návrhem jsem chtěla docílit toho, aby právě moje galerie překonala pohledově toto převýšení. Při navrhování galerie jsem prošla všemi možnými fázemi, jelikož jsem do návrhu zahrnovala i změnu celkového urbanismu místa. Nebyl to moc lehký úkol, když jsem se snažila docílit určité funkčnosti celého konceptu a zároveň nějakým způsobem zachovat podobného genia loci daného místa. Chtěla jsem mým návrhem nejdříve zvýraznit linii, kudy vede hlavní silnice, a hlavně tramvajové koleje napříč Libercem. Dále jsem chtěla vytvořit jakousi promenádu a parkové nádvoří, a to právě tím, že jsem areál v podstatě opticky uzavřela od hlavní silnice. V tomto ohledu jsem se určitě držela podobného urbanistického konceptu, který tam je v dnešní době. Abych docílila oživení těchto prostor, tak jsem zde navrhla další bytové jednotky. Navrhovaná galerie je 25 metrů vysoká, tím pádem bych docílila i toho, že by převyšovala okolní budovy a zároveň by z ní byl krásný výhled. Objekt se skládá z šesti podlaží. Jedno patro je podzemní a zbylých pět je nadzemních. Použila jsem formu skeletové konstrukce. Budova je rozdělena na několik sekcí. V podzemním podlaží se nachází technické zázemí, sklady, depozitář a nějaké zázemí pro zaměstnance. V prvním nadzemním podlaží se nachází kavárna s pokladnou a rovnou navazuje na první část galerie, která slouží hlavně k vystavování velkých skulptur, jelikož je tato část dobře přístupná. V druhém nadzemním podlaží je průhled do 1.NP díky ochozu. Ve třetím nadzemním podlaží se nachází kanceláře a další vystavovací prostory. Ve čtvrtém podlaží je umístěn black box s instalačním přístupem a další volná část galerie. Poslední podlaží nabízí krásné výhledy ven a jsou zde také vyšší stropy.
M Ě S T S K Á G A L E R I E L I B E R E C
Galerie se nachází v prostoru bývalého lesního divadla
nedaleko liberecké zoo v části Liberce zvané Lidové sady.
Celému prostranství dominuje rozlehlý amfiteátr, který je
postupně pohlcován okolní přírodou. Tento přírodní
jev se propisuje i do galerie, která stejně jako amfiteátr
postupně mizí v přírodě. Venkovní prostor galerie je obehnán ze všech stran cortenovou zdí tzv. site-specific art
Čtverec- čtverec- kruh.
Kruh ve čtverci. Posvátný vztah.
Točím se v kruhu, ale mám čas se zastavit. Galerie je místo pro řeč bez slov- svůj vlastní svět
oddělený skořápkou. V galerii existuje pouze tady a tam.
Kruh zakousnutý do zeminy je studnou.
Galerie jako studna.
Pod zemí, ve studnici jednotného lidského jazyka je světlo jedinou připomínkou, že se nacházíte
na zemi. Pak už ano to ne...
Cílem projektu bylo vytvořit nový výstavní prostor pro umění- městskou galerii Liberec. Galerie
měla být umístena na městském pozemku- přesné místo bylo zadáno jako součást řešení.
Cílem projektu bylo vytvořit nový výstavní prostor pro umění- městskou galerii Liberec. Galerie
měla být umístena na městském pozemku- přesné místo bylo zadáno jako součást řešení.
soutěžní projekty
Klidné vesnické prostředí. Údolí, kde se bude tvořit, má imaginativní krajina. Poznání přírody z jiného úhlu. Začal jsem si
vytvářet papírové koláže, které vyobrazovaly různá uspořádání imaginativní krajiny. Zvolil jsem část koláže, kde si člověk mohl představit, že se může ukrýt. Postupně jsem si hrál
s tímto tvarem. Rozloženým i složeným. Plášť fantazie je místo, kde se můžou děti i dospělí schovávat, běhat, odpočívat.
Odkaz na dětství a tvorbu příbytků vytvářené z přírodnin.
Kladu si otázku, zda je možné elektromagnetické vlny využít k definování prostorového díla. Výsledná instalace vychází z mého průzkumu možností rádiového vysílání jako uměleckého prostředku.
Posluchač může systém prozkoumávat podle vlastního uvážení. Výsledný zvukový vjem si utváří sám, podle toho, jak nastolenou situací prochází. Zajímá mě atmosféra prvotní lidské zkušenosti s elektromagnetickým prostředím. Šum a zkreslení signálu nevnímám jako nežádoucí jevy, ale jako svébytné estetické prostředky, které obohacují sluchový vjem. Využití vysílačů vidím jako vhodný způsob, jak přistupovat k umění v přeplněném veřejném prostoru současnosti.
Akusmatický znamená založený na poslechu. Termín pochází ze starověkého Řecka. Odkazuje k přednáškové praxi Pythagora, který promlouval ke svým studentům za závěsem, aby posluchače nerozptyloval gestikou svého těla, ale dal naopak vyniknout hlasovému sdělení. Akusmatický poslech je opakem poslechu přímého, při kterém vnímáme zvukové podněty současně i vizuálně. Jsme-li v akusmatické situaci, původce zvuku není přítomen. Rozpoznáváme ho pouze na základě sluchu.
Nejedná se o nic složitého, do akusmatických situací se dostáváme v podstatě každodenně. Stačí otevřít okno a zaposlouchat se do zvuků, které k nám doléhají z okolí, nebo zapnout rádio.
Zvukový obsah instalace je tvořen čtyřmi základními harmonickými frekvencemi tónu C. Jedná se o tóny C, c, g a c 1. V prostoru jsou skryté čtyři vysílače a ke každému z nich je přiřazena jedna z těchto tónových výšek. Pro každého návštěvníka je připraveno rádio, se kterým může prozkoumávat navrženou strukturu.
Jako místo instalace jsem zvolil koridor před univerzitní aulou. Průchod se směrem k aule mírně
svažuje, což navozuje dojem gradace. Výhodou zvolené haly jsou její akustické vlastnosti. Prostor se chová jako svérázný rezonanční trychtýř. Způsob, jakým je zde veden zvuk, se podobá situaci v ozvučné komoře hudebního nástroje.
BOD ZLOMU
Zadáním pro mou práci byla "Imaginativní krajina". Zvolila jsem lokality sídlišť v mém rodném městě. Konkrétně jsem tedy nakonec vybrala sídliště, na kterém jsem jako dítě žila, neboť je už po dlouhá léta prostor uprostřed něj naprosto bez využití.
Cílem mé práce od počátku bylo, aby řešení prostoru bylo monumentálního rázu, minimalistické a s použitím vodních prvků. Postupem času kdy jsem řešila, jak prázdné místo mezi panelovými domy zaplnit, více a více jsem přecházela do land artu. Více a více
jsem pracovala s konceptem zvýšení a snížení terénu, až sem dospěla ke konceptu, který již přede mnou použila Izraelská umělkyně Tanya Preminger. Koncept jedné její práce jsem přenesla do ostrých hran a doplnila ho o vodní plochy. Má práce je jakousi parafrází
na její dílo, které jsem umístila do odlišného prostředí a to doprostřed města a dokonce doprostřed panelových domů.
Má finální práce je opravdu monumentální záležitostí, kde by si každý člověk ze sídliště, kam je práce situována, našel pro tento můj koncept své vlastní uplatnění.
JINOKRAJ
místo pro nový krajinný prožitek
místo v krajině skryté a odhalené
místo pro nové vidění zažitého
POMÍJIVOST
Instalace, která si dává za cíl znázornit pomíjivost tváře prostoru. Tato tvář se ztrácí a následně obnovuje s každým novým obyvatelem pokoje. Objekty, které jsou přikryty bílou látkou se vytrácejí ve stěnách a znázorňují jakési duchy prostoru.
Nasvícené dveře a okno jsou neměnnými prvky, které jsou v pokoji nejdůležitější.
Přichází jimi něco nového, světlo, vzduch a noví obyvatelé. Z toho důvodu můžeme považovat otvory za neměnné v proměnách času.
50°47'29.3"N 15°04'42.6"E
Vybrala jsem si místo které se nachází ve čtvrti rodinných domů a široko daleko tu nenajdete místo určené pro děti, dospělé, místo určené k relaxaci ale i hře.
Místo se nachází kousek k lesu ale i k městu. Chtěla jsem pracovat s terénem, využít materiál který se na místě už nachází- zemina a tráva. Respektovat prostor a imitovat okolní kopce a dát volný prostor představivosti dětem. Vytvořit prostý a jednoduchý prvek v krajině který ale bude působit monumentálně.
IMAGINATIVNÍ KRAJINA
dětské hřiště
vyber si místo
popiš důvod výběru
vymysli strategii
vytvoř návrh, vystihni
formu a řešeníUTOPICKÝ NÁVRH
velký nevyužitý prostor
v centru Liberce
následuji vrstvy, jenž
byly uměle vytvořeny
kopáním základové jámy
vytvářím linie, tvary,
bloky k sezení
vzniká optická imaginace
pro dětské oči
soutěžní projekty
Můj příbytek je tichým místem uprostřed neutichajícího rozruchu.
Je situovaný na kruhovém objezdu,
kde vzdoruje velkému náporu hluku a vibracím, které jsou přenášeny okolní zeminou, a to pomocí
příkopu, který je kolem dokola. Tento příkop je zpola zastřešen. Kolem jezdící auta mu tvoří hradby.
Příbytek má jediné okno, které shora osvětluje celý prostor.
Navrhuji příbytek v křoví. Reaguji na jeho
neprostupnost a agresivitu a vytvářím vlastní prostor
pomocí jednoduché konstrukce a křoví samotného, kde
využívám jeho vlastnost pohlcování a vytváření
nepostupných bariér (stěn). Tím obydluji zbytkový
zarostlý a nevyužitý prostor města.
Ruch města, spousta lidí, všude samý auta, nečistý vzduch.
Chci pryč.
Pryč z města, útéct před lidmi, útéct sama před sebou, někam,
kde bude klid.
Na okraji mého města se takové místo nachází. Městská divočina. Skrytá zákoutí jen pro mě. Místo, které v sobě skrývá tajemství. Místo s obrovskou neočekávaností. Skrytý svět.
Když tam vcházím, mám pocit, jako bych šla ze světla do tmy a stala jsem se jeho součástí. Město
jako by zůstalo za mnou.
Jsem tu sama. Prožívám tu radost i smutek. Příroda mě vždy nakopne k něčemu jasnějšímu.
Obloha mě nekonečně přesahuje a vnímám sebe, jako bych byla čehosi účastna. Cítím se tu, jako
bych se vyňala z jakéhosi řádu světa.
projekty
Časopis Bydlení IQ vyhlašuje 5. ročník soutěže pro studenty architektury: http://www.bydleni-iq.cz/soutez-pro-studenty-architektury/
Luděk Rýzner Viktor Vlach Milena Kubiszová Lukáš Brom Ondřej Busta ------------------------------------------------------------------------------------------------------------ Ohlasy porotců Viktor Vlach Euforický příjezd do města utnutý nervní dámou v namačkaném autobuse. Řev kvůli batohu na zádech, pak kvůli courání téhož po zemi. Od té chvíle byla ostražitost na místě, hlava z oblak zpátky na krku. Obří společný ateliér z hlediska společného vystavování přesvědčil o svých výhodách. Někdy bych rád viděl i tu bzučící huť při práci. Model obřích kanceláří, ve kterých se ale vlk samotář příliš necítí. Projektů ze kterých by čišel zločin na roli papíru mnoho neviselo. Povzdechy odchovanců, že už to není co to bývalo. Vlastní zkušenost z masového školství takto radostná nebyla. Vyrovnaná bilance místních versus brněnských vedoucích ateliérů. O často chybějících textech, analýzách, schématech a štábní kultuře už bylo napsáno mnoho. V zadáních platí okřídlené „bližší košile než kabát“. Témata situovaná do české kotliny s možností nastudovat a ohmatat kontext místa vítězí. Příjemné překvapení z prváků, zadání od drobného předmětu denní potřeby po utopii, vyvážený průřez. Kéž jim energie vydrží a nenechají se semlít rutinou. Spousty motivačních nálepek. Dávná vzpomínka na vlastní spojování bodů A a B, u méně šťastných spolužáků dostavbu Staroměstské radnice. Jednotné a přehledné téma v ateliéru hostujícího Tomáše Pilaře, možná přílišná snaha přiblížit výsledky estetice vlastní kanceláře. Škoda neproměněných šancí v ateliéru Antonína Nováka, více přísnosti na ty dareby. Našlapaný ateliér Zdeňka Fránka. Práce, z kterých ani tak nedýchá rukopis vedoucího, jako snaha po poctivosti k přístupu. Počet studentů mluví za vše. Závěrem díky organizátorům za pozvání, porotcům za společně strávený den i noc, vítězce jak za kolumbárium, tak za oporu při kymácivém tanci a provozovatelům klubu U Hada za moudré rozhodnutí ukončit večírek pepřovým sprejem ještě před kuropěním. -------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Lukáš Brom Do Liberce jsme zamířili v sestavě blízké vzpomínkovému večírku absolventů (platí pro 3 z 5 porotců). V mém případě vidět školu po 6 letech, vidět cenu, jenž jsem spolu zakládal, vidět Liberec. Drama plné vášně (atmosféra školy), zrady (souč. stavební produkce města) a napětí (JFK). Tak tedy, po setření slz, jaká je úroveň liberecké školy architektury, jejích ateliérů a studentů? Celkově obecně dobrá. To je sice krásné, ale ve výsledku vlastně zklamání. My hledáme nápady a výjimečná řešení! To jistě není kopírování trendů a osvojování si prověřených metod. Naopak je to způsob práce s rizikem, je to cesta pokusů a omylů. A to vyžaduje také větší nasazení, pokud nehodláte riskovat na konci každého semestru vyhazov. Škola pak takové prostředí má stimulovat a na celém současném prvním ročníku je vidět, že je na čem stavět. Proč se tato energie vytrácí, až je v posledních ročnících téměř nehmatatelná? Je zřejmé, že udržet jasnou myšlenku je u drobné architektury snazší, než u té velké. Pro připomenutí toho, že to jde a má cenu i u velkých projektů, pak libereckým studentům stačí pohled na vrchol jednoho kopce. Každý den jednou povinně! Nuže drazí, kolik z nich vzhlédlo od Kousala pod kopcem k Hubáčkovi na kopci? Nemnoho - 33 růžových lístečků od poroty jsou toho důkazem, 7 z nich pak jako užší výběr byl snadný a vítěz – projekt Milady Vorzové povstal bez hlasování, pouze po diskuzi! Je jednoznačný nikoliv banální. Je sebevědomý, odvážný, ne však arogantní. A především je interpretací skutečné myšlenky, názoru. Jak cenné v dnešní době vysokorychlostních keců. ------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Ondřej Busta Návrat na místo činu jako jeden z otců JFK - otec je ale vždy nejistý. Rychlé prozření, že často se opakující podobné hodnocení porot předchozích ročníků - vysoký standard ale v celku šedý průměr, je pravdivé... Toto zdánlivě si odporující tvrzení, ale přesně vystihuje představu absolventů o své alma mater. Musí být nejlepší, ne pouze dobrá. Že nikdy nebyla? Není možné... A co není, může = musí být. A dnes? Problém v nevizi, oddělení výtvarných směrů, absence fakultní mezioborové komunikace a vzajemného obohacení, má to vlastně takto ještě smysl? A přitom stále kvalitní liberecká líheň a ne jen ordinérní fakulta architektury, která zapadne mezi ostatní české techniky, žádný mletý standard. A proč se v prváku objevuje něco, co směrem ke starším ročníkům mizí? Touha experimentovat, hledat, nebát se jit sám, nenechat se vést, nenechat se svést... Nelítat nízko! Apropo, finální prezentace není finální bez skic a pracovních modelů ... PS: je neuvěřitelné, jak JFK vyrostl od prvního ročníku resp. nultého, kdy nebylo nic až po dnešní autorské zápisníky, sponzory, hostinu ... respekt všem kreátorům, minulým i budoucím!
Osamu Okamura (Era 21) Jiří Klokočka (Kortrijk) Petr Pinkas (Pinkas, Žalský) Jan Žalský (Pinkas, Žalský) Veronika Sávová (SPORADICAL) ------------------------------------------------------------ Ohlasy porotců k přečtení na stránkách archiwebu