NOMINACE ARCHITEKTURA // VLADIMÍR VACÍK: PAMÁTNÍK STUDENÉ VÁLKY

04/03/23 | Architektura, Nominovaní

Ačkoliv se oficiální konec Studené války mezi Sovětským svazem a Amerikou datuje k roku 1991, její napětí a odkaz přetrvává až do dnešních dní. Česká republika, nacházející se historicky, politicky i geograficky na pomezí obou velmocí, je v hlavním bitevním poli hybridní války, na kterou každoročně upozorňují výroční zprávy BIS. Příkladem posledních let může být kauza výbuchu muničního skladu ve Vrběticích či snaha o zřízení amerického radaru a základny NATO v Brdech.

Polarizaci napomáhají i sociální sítě, které svými algoritmy utvrzují jednotlivce ve svých názorech, jak například ukazuje dokument The Social Dilemma. Důsledkem toho je rozdělená společnost, která je čím dál uzavřenější ve svých informačních bublinách, vedoucí k nálepkování protistrany namísto porozumění a dialogu.

Současnou válkou na Ukrajině toto téma ještě více vyeskalovalo, jak jsme mohli pozorovat během protivládních demonstrací na podzim roku 2022. Smysl vybudování památníku s touto tématikou je tak stále aktuálnější.

Návrh umisťuji nedaleko stanice metra Palmovka, do torza nedostavěného Technologického centra TC4. Funkci harmonicky určuje kontext místa, atmosféra a symboličnost – TC4, jehož výstavba započala už za minulého režimu, mělo sloužit pro zásobování tunelů metra v případě nutnosti úkrytu obyvatelstva před válkou. Válkou, která nikdy nenastala.

Památník definuji jako jednosměrnou cestu s tématickou expozicí, vedoucí z vestibulu metra Palmovka přes stávající podzemní chodbu a objekt Technologického centra až do nově vzniklého parku. Svou dramaturgií připomíná poutní cestu s cílem osobní a sociální transformace jednotlivce. Znázornění rozdělené společnosti je dosaženo zrakovými i sluchovými interakcemi návštěvníků památníku s okolními kolemjdoucími. Ukazuje dva světy – svobodu a nesvobodu, a napětí mezi nimi. Rozdíl je umocněn ponechaným chátráním a zarůstáním interiérových prostor památníku, kontrastujících s udržovanými, volně přístupnými parkovými zahradami ve zbytku objektu.

Cesty památníku a parku se navzájem nikdy nepotkají.

I. VSTUP

Vestibuly metra bývají navrženy čistě pro účel pohybu a přesunu lidí. Vstup do památníku z těchto prostor je vytržením z rutiny, nečekaným prvkem, kterého si všimne každý cestující při cestě na nástupiště stanice metra Palmovka. Využívám stávající dveře pro zaměstnance, vedle kterých navíc probourávám nový otvor. Přes ten je vidět letopočet 1947: Oficiální začátek Studené války.

Za dveřmi se nacházejí pokladny a výtahy, které návštěvníka provedou přes zázemí stanice metra až do nejspodnější části trasy, přímo k tunelům metra. Cesta je vedena bez výraznějších dispozičních zásahů, aby narušovala chod provozu stanice v co nejmenší míře.

II. ODLOUČENÍ

Prostor přes dvě patra, do kterého ústí napojovací podzemní chodba vedoucí k TC4, využívám pro první část expozice vysvětlující příčiny Studené války v podobě obou světových válek. Atmosféra má navodit pocity lidí, kteří se v tunelech metra schovávali během války před bombardováním. Průvan z projíždějících souprav metra prohlubuje úzkost a nejistotu návštěvníka.

Strop probourávám až na úroveň ulice před výstupem z vestibulu. Dávám tím návštěvníkovi možnost poznat hloubku, ve které se nachází, a zespoda pozorovat procházející lidi nahoře. Pro ně je zase naopak zneklidňující hloubka pod nimi, vedoucí neznámo kam.

III. INTERMEZZO

Dlouhou podzemní chodbou s fragmenty původního vybavení se návštěvník dostává přes schodiště či bezbariérovou pojízdnou plošinu do pětiúhelníkové šachty. Ten nahoře slouží jako molo pro návštěvníky koupaliště v parku. Zespoda lze jen nechápavě přihlížet atmosféře nahoře. Další moment napětí.

IV. EXPOZICE

Vnitřní prostory samotného Technického centra nechávám v co nejnetknutější podobě, včetně půl metru vody, nashromážděné za dobu chátrání objektu. Tu překlenuji lávkami z pororoštu propojující jednotlivé otvory, které se nacházejí 0,8 metru nad chybějící podlahou. Díky nim je jasně definována trasa památníkem a také bezbariérovost.

Hlavní expozici navrhuji do prostorově atraktivních částí Technologického centra. Stávající otvory ve stropě využívám jako světlovody.

V. KULTURNÍ VÁLKY

V následující části cesty na několika místech probourávám strop a nechávám zde proniknout přírodu dovnitř do objektu. Dvorky doplňuji sochami spojenými s minulým režimem, které byly během posledních let odstraněny z veřejného prostoru. Tyto scenérie mohou spatřit i návštěvníci parku, pro které jsou ve zdech záměrně vytvořeny nenápadné otvory. Intervence má znázorňovat různé úhly pohledu a interpretací na tytéž události.

VI. ROZDĚLENÁ SPOLEČOST

Během zbylé části cesty zažívá návštěvník památníku interakce s návštěvníky parku, který navrhuji do zbylých částí objektu. Těm nahrává rozmístění laviček, vyříznutých ze stropní desky, naproti stávajícím otvorům objektu, skrz které mohou obě skupiny interagovat.

VII. PIETNÍ DVŮR

I studená válka měla své hrdiny a oběti a jejich počet nebyl nikterak malý. Jednalo se především o příslušníky protikomunistického odboje, odsouzených a popravených na základě soudních procesů. Jejich jména připomíná pamětní deska, kterou umisťuji do uzavřeného dvorku. Doprostřed něj zasazuji lípu jako národní strom, který vynikne díky kontrastu s okolními náletovými dřevinami.

Ve stropě dvora nechávám pouze ocelovou výztuž s několika otvory, skrz které nechávám větve lípy prorůst vzhůru. Naděje.

VIII. ROZPOR

Rozpor je definován jako dvě nebo více částí, které se navzájem vyžadují, ale zároveň se navzájem nevyžadují současně. Jeho použití v architektuře vede ke zpochybňování a přehodnocování předchozích přesvědčení, jehož absenci vnímám jako jeden z hlavních problémů polarizace společnosti.

Zde je tímto znejistěním dosaženo cestou, která se náhle symetricky rozdvojuje, ačkoliv byla dosud jednoznačně definovaná. Návštěvník je tak v rozporu, po které se má vydat. Zprava se nachází únikový východ, který je jediným místem, kterým se jde dostat přímo z památníku do parku, „na druhou stranu barikády“.  Zleva pokračuje expozice zaměřená na současné období, nazývané Druhá studená válka.

IX. VĚŽ

Vyvrcholením trasy památníku je prostor nacházející se nad nejfrekventovanějším místem parku, kde se v těžišti jeho cest nachází kavárna. Nad ní, na konci trasy památníku, je umístěn prostor se stejným účelem. Zde by mělo být napětí mezi oběma skupinami návštěvníků nejsilnější.

K prostoru přiléhá tubus původně nasávací šachty, končící několik metrů nad úrovní střechy. Využívám ho pro zřízení dvou výtahů. První zajišťuje bezbariérový přístup do kavárny parku. Druhý vyveze návštěvníka památníku na vršek šachty, která je jediným místem, ze kterého lze objekt a okolní park pozorovat z výšky. S nadhledem.

X. NÁVRAT

Otočné dveře, kterými se lze dostat pouze ven, vedou návštěvníka k výstupní rampě. Po té se navrací do okolního strukturovaného světa. Postupně se mu stále více otevírá zeleň okolního parku. Svoboda.

PARK

Opravené a udržované části objektu napojuji na okolní park volně přístupný veřejnosti. Pro návštěvníka parku vzniká řada interakcí s návštěvníky památníku přes zamřížované otvory.

Další intervencí jsou zde zvukovody, které z parku odposlouchávají expozici a návštěvníky v památníku. Na jiném místě zase mohou naopak návštěvníci památníku odposlouchávat návštěvníky kavárny parku.

Výškové rozdíly dorovnávám navršenou sutí z vybouraných částí stropu, promíchaných s hlínou. Z té mohou růst pouze břízy a borovice, stromy symbolizující právě Rusko a Ameriku.