VÍTĚZ ARCHITEKTURA // ŠTĚPÁN PERNÝ: BYDLENÍ PARDUBICE

04/03/23 | Architektura, Vítězové

Bydlení jako základní potřeba člověka. Často vykostěná a zderivovaná na svou dřeň. Jen
to, co je potřeba, to co se “zaplatí”, to co přinese výdělek. Absence humálnosti, absence
prostoru pro různorodé děje bohatého života rozdílných lidí.
Život v domě, kde potkám školáka, novomanžele, rodiny s dětma, babičku a dědu a
vůbec všechny možný bytosti. Dům kde trávím čas. Dům kde můžu grilovat klobásy nebo
tofu na společný terase. Dům kde si můžu na zimní zahradě sednout na plastovou židli a
koukat s pivem na fočus. Dům kde si na střeše můžu malovat abstraktní obraz. Dům kde
čerstvě vypraný prádlo visí na šňůrách a voní přes celý patro. Dům kde si děti hrajou na
chodbě a ve vnitro bloku. Dům kde si koupím rohlík s paštikou i výběrový kafe. Dům kde
si můžu opíct buřta na ohýnku i pravou svíčkovou na grilu. Dům kde mě baví žít,
pracovat, trávit volnej čas. Dům kde mám místo sám pro sebe i na pokec se sousedy.
Dům jako kulisa života.

LOKACE:
Pozemek v bližším centru města Pardubic. Na určité hraně, kde se „normální“ bloková,
převážně, bytová zástavba městského měřítka (4-6 pater) a charakteru láme na srostlici
převážně jedno až dvou patrových domků podivné kvality.
Tato parcela je jednou z divností tohoto pásu města, kde okupuje místo v bloku přízemní
stavba. Objekt obchodu nerespektuje žádné aspekty svého okolí a ještě se do ulice
Bulharská otáčí zády a tak vytváří nepříjemné a špinavé prostředí. Další divností nebo
aspektem, který ničí toto místo je ustoupení domu od uliční čáry a rozšíření dopravní
komunikace na nesmyslně širokou. Toto rozšíření vytváří nepříjemné momenty dlouhého
přecházení a velkou vzdálenost mezi objekty a tak narušuje celistvost ulice a rozbíjí
pocit z uceleného veřejného prostoru.
Právě kvůli těmto faktorům jsem si vybral toto místo řešit.

SITUACE:
Parter domu je věnován převážně pronajímatelným prostorům pro různé služby (ateliér,
lékař, klub, obchod, …) nejexponovanější místo na nároží domu je věnováno kavárně s
obchodem potravin. Prostory orientované do dvora jsou uvažovány jako dílny nebo
sklady/garáže pro obyvatele domu (místo na motorku nebo kde si se sousedama dáme
čepovaný pivo). Dům je rozdělen na několik celků, které napomáhají rozdělit hmotu na
menší celky a tak dům nepůsobí velkým dojmem a mimo měřítko města a jeho okolí.
Zároveň je toto rozdělení v některých místech dohnáno až na zem a tak umožňují
průchodnost bloku a tak nabízí zkratku přes dvory. Dvůr funguje jako polosoukromý
prostor, který má primárně sloužit obyvatelům domu, ale zároveň nabízí možnost
průchodu.

KOMÍN:
Vertikální členění na několik objektů a umocnění tohoto členění komíny. Ty jsou odrazem
toho, co se odehrává uvnitř a to je ohniště v každém z bytů a ten je zásadním prvkem
pro domov a tvoří tak těžiště obydlí, kde se lidé setkávají.

KRB:
Krb jako ohniště domova/bytu místo pro setkávání místo, jako centrum bytu. Krb né jako
primární vytápění, ale jako prvek komfortu domova (pocitu tepla, zvuku praskajícího
dřeva).

LODŽIE/PAVLAČ/BALKON:
Sdílené prostory mezi několika byty umocňující sousedský život.

STŘECHY:
Sdílené střechy, které jsou primárně zelené a umožňují obyvatelům pohyby z jednoho
konce domu až na druhý. Zároveň mají i soukromé menší části a jsou koncipované tak
aby prostup nebyl úplně přímý a vytvářel i více útulné a skryté místa. Schodiště a členění
objektů také vytváří různé průhledy a překvapivé děje podmiňující touhu prozkoumávat
zakruty a prostory domu.

MATERIÁL:
Všechny použité materiály jsou zvoleny v podobném odstínu aby nerušily celkovou
hmotu objektu a zároveň aby objekt působil jako jeden celek. Hlavní materiál na
fasádách domu je kamenná omítka, která napomáhá skulpturální formě objektu.